Koníci

Sobota večer. Velký Grunov. Nejdřív ode mě byli hodně daleko, sto, sto padesát metrů. Nakonec se osmělili, přišli až ke mně a nechali se krmit z ruky.

Konec lásky pod tíhou zavřeného holubníku

A.C. Doyle

"Byla jsem s ním už zasnoubena, pane Holmesi, když jsem však jednoho dne viděla, jak pustil kočku do zavřeného holubníku, zprotivil se mi a rozešla jsem se s ním."

(Arthur Conan Doyle: Stavitel z Norwoodu)

Srdcovka 012 - Pojď blíž

Některý songy jsou SRDCOVKY. Tohle je jedna z nich.

Tohle je SRDCOVKA  s velkým S. Provázela mě, když jsem prožíval ty nejkrásnější roky, chvíle, dobrodružství. Kousek z jejího textu jsem si ukradl pro název tohoto blogu.
Nikdy nezapomenu, když se v noci rozezněla údolím u potoka Bíliny, maličkého přítoku Lužnice...
A mimochodem je to také filmová písnička. Koubka i s touhle písničkou si do svého debutu, povídkového filmu V žitě vybral režisér Roman Vávra.
Od Koubka mám těch srdcovek mnohem víc...Na některou ještě určitě přijde řada...

Banánek bílý

O uplynulém víkendu jsem zamířil do matičky stověžaté. Oproti původnímu plánu se mi v sobotu ráno podařilo stihnout ještě dřívější autobus, než jsem si myslel. Takže jsem měl v Praze asi hoďku a půl náskok a tak jsem si naplánoval, že tento čas navíc lehce promarním - že se trochu cournu a když uvidím někde příjemnou kavárnu nebo něco, hned tam zapluju.

Vlastně to potom takhle nějak dopadlo. Kavárna ušla, byla maličká, s jednou jedinou slečnou obsluhující, ale krásnou (ovšem né tak jako Mélanie) :) Ale ještě předtím, přitom courání, jsem se vtrousil také do takového obchůdku a říkal jsem si, že koupím něco sladkého nebo cokoliv, co mě zaujme, přátelům, se kterými jsem se měl setkat...

Komisař Montalbano

Další malá radůstka z ČT. Pro čtvrteční večery se na obrazovku vrátil "charismatický" komisař Montalbano (a s ním i "šílený dobrák" Catarella). ČT by měla odvysílat osm dílů, včera běžel první z nich. Jde o reprízy už uvedených dílů, ale skalní fandové jako já tím nepohrdnou. Co ale moc nechápu, proč to ČT nereprízuje celé od začátku. Včera běžel díl nazvaný Bod zlomu, který je podle přehledu natočených dílů až jedenáctý v pořadí. Za týden by měly následovat Rovné možnosti.

Obrazy krásna

Plotínos (zdroj: Wikimedia Commons)

Lidé nesmějí vždycky zlo vidět,
ale když je vidí,
pohrávají si s obrázy krásna,
aby měli nač vzpomínat.

(Plotínos)

Velikonoce 2013

Došlo mi, že Velikonoce mám moc rád. Ty letošní byly fajnové. A protože už jsem o tom krátce referoval v mailu osobě blízké a nechci se opakovat, kopíruju sem, co jsem napsal.

"Já měl moc hezký Velikonoce. Došlo mi, jak moc mám tyhle svátky rád. Je to úplně jinčí level než Vánoce, který bývají totálně zdecimovaný tím nákupním šílenstvým, stresem etc. Velikonoce jsou daleko hlubší a lidi, jak nejsou drcený tím stresem, jsou k sobě strašně hodní....To mě moc potěšilo
Moc báječně jsem si o těchto Velikonocích hodoval a debužíroval....Tak moc dobře, že jsem se až styděl a říkal si, jestli člověk s tělesnou konstitucí jako je ta moje, si může takhle báječně papkat. Pořád si myslím, že ne :) Že si to nezasloužim...
Jediný negativum letošních Velikonoc: na Velký pátek jsem se po ránu ve vyšlapaný cestičce vyhýbal paní, co venčila psa, musel jsem kvůli nim ustoupit do závěje sněhu a podklouzla mi noha tak nešťastně, že se mi zřejmě zlomily nártní kůstky na levý noze...mám to celý fialový, bolí to jak zranění z Vietnamu, jak můžu, tak to leduju, ale u doktora jsem zatím nebyl, ješivá jsem si nechtěl kazit plány na Velikonoce a zítra mám jet na jeden workshop do Ústí nad Labem, na který se moc těším a bojím se, že doktoři by mi akorát tak nechali dát sádru (bez kopýtka) a bylo by po plánech..
Takže zatím trochu trpím v zájmu vyšších cílů, i když mi všichni říkaj, že jsem padlej na hlavu...:)
Ale já jsem zatím spokojenej. Velikonce byly fakt fajn a bodly mi...Už jsem odpočinek pro mozek trochu potřeboval a díky skvělým lidem se krásně osvěžila i duše....
Teď už vím, že mám Velikonce moc rád :)"

Ach, Mélanie!

Tak jsem dneska večer zkouknul v tv Hanebný pancharty. Myslím, že teprve podruhé. Ale už to, že jsem to znal, mi dalo možnost soustředit se na detaily. Tedy hlavně na jeden. Na Mélanie Laurent. Můj nový MAGNET :)

Zemři!

Dočetl jsem další detektivku - Zemři! od Karen Rose. Podle záznamů jsem ji měl doma už na podzim roku 2009, ale zřejmě jsem se k ní neprokousal. A tak na ní došlo až nyní.

Na bibliografickou databázi jsem napsal takový svoje malý zhodnocení:

Pokud si odmyslíme ten postupně sílící sklon k červené knihovně, bylo to jinak evidentně vysoce kvalitní žánrové profi-dílko, s důmyslně promyšleným dějem, napsané zkušenou, vypsanou rukou. Zvláště se klaním za odvahu pustit si do příběhu hned devět zavražděných. Myslím, že detektivky se dají poměrně snadno zkazit a že v tomto žánru najdeme tisíce paskvilů, více než v jakémkoliv jiném žánru. To ale o týhle knížce neplatí. V rámci žánru patří mezi to nejlepší. Škoda těch úkroků k červené knihovně a trochu až odpudivých klišé a schémat: "Superpolda Vito, jenž je krásný jako hollywoodští herci, zpívá jako božský Kája, a v přestřelce ztratil svoji partnerku, se zamiluje do superarcheoložky Sophie, která má za sebou strašný vztah, vyrůstala bez rodičů a všechny své úspory posílá domovu důchodců, kde leží její babička..." Myslím, že by to byla o dost lepší detektivka, kdyby to mělo poněkud méně červenoknihovní hrdiny :)

Srdcovka 011 - Sluníčko

Některý songy jsou SRDCOVKY. Tohle je jedna z nich.

 

Jak jsem předeslal, další SRDCOVKA je od Priessnitz. A vybral jsem jednu dávnou věc, ty pro mě nejvíc znamenaj.  Mohly by tu být i Děláže, Jaro nebo Sny.

Naše dílo

"Naše dílo nás patrně přesahuje, je celistvější a silnější než my. Jako je ve fyzice celek více než pouhý souhrn jeho částí, tak je naše životní dílo něco navíc, tajuplný přesah naší bytosti a našeho života."

(Sándor Márai, Deníky)

Let

Docela s obavami jsem šel do kina na Zemeckisův Let, protože Spáčilka to vesměs pohaněla. Nedá se říct, že by to úplně rozcupovala, ale v podstatě napsala, že v tom filmu stojí za podívání jen první půlhodina. Naštěstí jsem to stejně chtěl vidět kvůli Denzelu Washingtonovi, kterého mám už dlouho rád a v posledních letech jsem na něm objevil ještě jednu zajímavou věc: on se začal podobat tátovi. Nebo táta jemu. Jednou bych je chtěl postavit vedle sebe. To by byla bžunda. Mimochodem Washington je starší než táta, o rok a půl a něco.

Na konci jiných časů

Dočetl jsem Perssonovu krimi „V jiném čase, v jiném životě“ a musím říct, že moje „čtenářova duše“ je navýsost spokojená.

Všem milovníkům detektivek vřele doporučuji. Těm, co mají rádi srovnání a chtěli by Perssona poměřovat třeba s krajanem Larssonem, bych řekl, že srovnávat nejde. A že Milénium, hlavně jeho první část, bylo jen jedno.

Milénium je legenda, která měla velký přesah a důležité poselství. V jiném čase, v jiném životě je zase spíše učebnicový příklad klasické, standardní krimi. Dokonce jsem si říkal, jestli by podle ni neměly chytré hlavy našeho světa stanovit definici detektivky.

I když někdo by mohl být proti. Persson totiž hlavně v první a třetí části knihy zapojuje do děje i prvky typické spíše pro špionážní román. První část popisuje obsazení německého velvyslanectví ve Stockholmu v roce 1975. Druhá se odehrává v roce 1989, kdy byl zavražděn vysoký státní úředník Eriksson. Poslední část se posouvá ještě o dalších deset let později a sleduje obnovené vyšetřování vraždy

Tři tečky pro začátek

"Když jsem vyšel ráno z domova, ucítil jsem v hlavě prázdno uplynulých dní a cosi uklidňujícího. To klidné bylo zajisté silnější, protože vášeň činiti tečky po dlouhých, vysilujících dnech a slovech mi dala třikráte sebe celou, až jsem jí ucítil. Já jí děkuji."

(Jiří Orten, Modrá kniha)

Filmová noc. Z neděle na pondělí se rozhodne

Srdcovka 010 - Poslepu

Některý songy jsou SRDCOVKY. Tohle je jedna z nich.

Když se ke mně s odstupem času dostalo první album Umakartu, byl jsem z toho jako neplavec na loďce z kůry uprostřed Kaspiku. Úplně ztracený. Navíc komplikovaně. Mnoho lidí se možná k Umakartu dostalo z nuly, přišlo to k nim jako nepoznané, ale u mě to bylo o jeden stupeň složitější. Ke mně Umakart přišel jako k letitému milovníkovi a vyznavači Priessnitz. Takže když jsme se s Umakartem potkali, během zlomku vteřiny jsem v tom děsně lítal.
Umakart teď vydal nebo vydává nové, druhé album.Kdoví, co to se mnou udělá, až si k sobě najdeme cestu. Priessnitz pro mě znamenaly opravdu moc. Priessnitz jsou sentiment, bezstarostné mládí, festivaly i táboráky. Další SRDCOVKA bude patřit jim.

U nás na severu. Když není máslo, jíme Heru :)

V jiném čase, v jiném životě

Týden dovolené mi dopřál se po delší době opět vydat do světa vytvořeného stránkami knih. Na čtení mi v poslední době totiž nezbýval čas a když už nějaký byl, nebyla zase ta správná nálada a chuť.

Jednu knížku od Ježíška jsem přitom často nosil s sebou, ale většinou zůstalo jen u toho nošení. Tak teď poslušně hlásím, že došlo k průniku, průlomu.

Osvaldito-únor 2013

Ještě jedno video - medvědí