Pošetilá družička

Během pár dní v červnu jsem přečetl malou drobnou knížku s takovým prachobyčejným, možná až podivínským názvem „Pošetilá družička“.

Když se mi dostala do ruky, v duchu jsem spekuloval, zda to chtělo velkou odvahu nakladatelovu, pustit se do vydání knihy s titulem, který možná v dnešní době vůbec nezaujme.

Když jsem si knížku půjčoval v knihovně, „visela“ už sice v počítačové databázi knihovny, ale v regálech jsem ji nenašel. Tak jsem poprosil o pomoc paní knihovnici a ukázalo se, že knihovna knížku teprve „uváděla do provozu“, zaznamenala ji do databáze, ale ještě ji ani nestačila umístit do regálu. „Jste úplně první, komu se dostává do ruky,“ pravila knihovnice, když mi ji donesla ze zázemí, kam nepovolaní nesmí. Zdálo se mi, že si mě přitom prohlíží a představoval jsem si, jak jí hlodá v hlavě červík, jenž si tam vykusuje chodbičku a donutí tak nervové vlákno, aby si položilo v duchu otázku: Co to je ksakru za podivína, který se tak zajímá o něco, co se jmenuje Pošetilá družička.

Vlastně jsem začal pochybovat i sám o sobě, jestli opravdu nejsem divnej nebo aspoň padlej na hlavu, když si půjčuju něco, co se jmenuje Pošetilá družička. Neměl jsem si to raději víc rozmyslet?

(Možná jsem už tady o tom někdy dříve psal): Můj výběr knih je sice jednoduchý, nicméně déletrvající  proces a tak téměř vždy se stává, že si v knihovně ke čtení půjčuji něco, o čem si už vůbec nepamatuji, proč jsem si to vybral. Probíhá to tak: na základě zajímavých recenzí nebo doporučení přátel si do dneska už docela dlouhého seznamu zapisuji knihy, které si chci přečíst. Mezi tou chvílí, kdy si je zapíšu, a tou dobou, kdy si pro ně fyzicky dojdu knihovny, přitom uplyne většinou několik měsíců.

Takže do knihovny sice chodívám s naprosto jasným rozhodnutím, jakou knihu si chci půjčit, mám zapsaný její titul a jméno autora, ale opravdu jen výjimečně tuším, proč se mi ta kniha vlastně zalíbila, proč jsem si ji přidal na seznam a proč ji tedy tolik chci.

Podobné to bylo s Pošetilou družičkou. Chvíli jsem si myslel, že jsem měl asi nějaké zatmění mozku, když jsem si ji přidával na seznam, pojmenovaný „Chci si přečíst“.

U Pošetilé družičky se už z přebalu knihy dalo rychle zjistit, co mě na ní tak lákalo. S knihou i její autorkou Holanďankou Idou Simonsovou se totiž pojily velmi zajímavé příběhy. A já jsem si vzpomněl: Ano! To je ono! To je to, co mě zaujalo.

Pošetilá družička vyšla v Holandsku poprvé už v roce 1959 a zaznamenala prý značný ohlas. Jenže Simonsová už o rok později, dost předčasně, v pouhých 49 letech, zemřela a po jejím úmrtí se na knihu zapomnělo. Teprve v roce 2014 vyšla Pošetilá družička v Holandsku znovu a byla z toho prý literární senzace. Fakt, že už v roce 2015 měla kniha český překlad (a nepochybně nejen ten český), taky o něčem svědčí.

Sama Simonsová byla také velmi zajímavou osobou. Jednak podle fotografie byla velmi krásná, živila se jako koncertní klavíristka a – co hodně ovlivnilo její život – pocházela z židovské rodiny. I kvůli tomu byla mimochodem za války deportována do Terezína.

Pošetilá družička je drobná, čte se hezky a rychle. A vřele jí doporučuju.
O knížce napsali také tady:
I-literatura
IDnes
iHned
Český rozhlas
Reflex
Respekt

Mimochodem, proč název Pošetilá družička? Je odvozený od podobenství o deseti družičkách z Evangelia sv. Matouše.

"Tehdy bude království nebeské, jako když deset družiček vzalo lampy a vyšlo naproti ženichovi. Pět z nich bylo pošetilých a pět rozumných. Pošetilé vzaly lampy, ale nevzaly si s sebou olej. Rozumné si vzaly s lampami i olej v nádobkách. Když ženich nepřicházel, na všechny přišla ospalost a usnuly. Uprostřed noci se rozlehl křik: `Ženich je tu, jděte mu naproti!´ Všechny družičky procitly a dávaly do pořádku své lampy. Tu řekly pošetilé rozumným: `Dejte nám trochu oleje, naše lampy dohasínají!´ Ale rozumné odpověděly: `Nemůžeme, nedostávalo by se nám ani vám. Jděte raději ke kupcům a kupte si!´ Ale zatímco šly kupovat, přišel ženich, a které byly připraveny, vešly s ním na svatbu; a dveře byly zavřeny. Potom přišly i ty ostatní družičky a prosily: `Pane, pane, otevři nám!´ Ale on odpověděl: `Amen, pravím vám, neznám vás.´ Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu."