Je neděle jedna hodina v noci. Můj spánkový mišmaš ještě o něco víc naboural páteční rozlučkový večírek v Liberci. Byl skvělý, báječný - jen se mi chce dodat: " jen kdybych se zase neožral jako prase"...No prostě celou sobotu mi bylo zase špatně a dost věcí si už vůbec nepamatuju. A možná je to dobře.
Na večírek dorazily mraky lidí. DŠ přijel až z Olomouce a přivzel mi nejkrásnější dárek - napsal článek o mých začátcích a nechal ho zasklít :) Můj velký vzor ML mi daroval suchohřiby :) KF mi věnovala parádní tričko a ještě jsem dostal budíka i placatici. A jako pozornost podniku dva panáky :) Bylo nás snad dvacet. Kromě DŠ mě moc potěšila účast PL, moc jsem si přál, aby přišla taky a moje přání mi splnila. Seděla přímo naproti mě a já si to užíval. Chyběl snad jen OS, což je ztráta spíše pozitivní. V pátek ještě v práci mi popřál a jako důvod, že nebude na večírku uvedl, že už se prostě rozhodl. Dával jsem to pak k dobru jako vtip. Úžasná byla taky MK - mám jí rád za to, jak báječně zvládá hodně nevděčnou asistenstskou práci. Dělá toho pro nás strašně moc a dostává naloženo i "navíc". Fascinovala mě nedávno - kvůli prdlému seriálu, který dostala na hrb - dokonce přerušila dovolenou jen, aby to všechno bylo v pořádku. Říkal jsem jí, že takhle to nejde, ohlídat to mohl kdokoliv jiný a přerušovat dovolenou je blbost. Pak jsme se v neděli potkali na autobusovém nádraží v LBC. Se synem se právě vracela ze Šťastné země, hezky jsme si popovídali.
Trošku mě překvapil jen OB. Přivedl s sebou kamarádku BD, moji budoucí kolegyni. Z legrace jsem si říkal, že si mě asi přišla očíhnout, až se ukázalo, že to je přesně tak. Já ji taky očíhával - na první pohled vypadala sympaticky. Než si přisedla hned vedle mě. Začala do mě lejt strašný věci - vysvětlila mi za jakých okolností přicházím, že jsem vlastně nechtěný a tak. A mezi řádky čím dál víc prosvítala další věc: ona se strašně bojí, že ji vyšoupnu z jejího vedoucího místa. Bylo mi z toho na blití. Do toho ještě několikrát demonstrovala svůj přístup a názor na práci a já proklínal OB, že ji sem dotáhl. Raději na to teď nemyslím, snad nebude tak zle.
Z knihovny jsem si dotáhl spoustu dalších knih i jedno cédéčko. Vrátil jsem Fowlerovu Bílou chodbu a Vopěnkův Pátý rozměr a nakonec i Mikyskův cestopis Byl jsem rok v Antarktidě, byť jsem z něj přečetl jen pár stránek. Velká, vyprávěním i fotkami naditá kniha, s krásnou obálkou, se stala jskousi obětí mých rozsáhlých výpůjček. Nechtěl jsem mít doma tolik vypůjčených knih, tak jsem ji nepřečtenou také vrátil. K Antarktidě se určitě ještě vrátím, teď ale pro mě zvlášt důležitá není. Nechal jsem si ale doma jiný Mikyskův cestopis - o jižní Americe. Ten teď přečíst chci. O této várce knih jsem psal tady.
K Murakamiho knížce Kafka na pobřeží, která mi taky doma zůstala a ještě jsem ji nezačal číst, mi teď nově přibyla další Murakamiho kniha - Na jih od hranic, na západ od slunce (lze si ji přečíst i v aplikaci Googlu). Na webu jsem našel zajímavou poznámku k japonské literatuře: Japonská literatura je pro českého čtenáře zemí nejen neznámou ale i takřka i panenskou, kdy do češtiny bylo přeloženo jen několik výběrových děl největších postav moderní japonské literatury à la Džuničiró Tanizaki (Deník bláznového starce) či Kóbó Abe (Písečná žena). Tedy vydání hned trojice děl v japonském i celosvětovém měřítku vůbec nejúspěšnějšího spisovatele současnosti Haruki Murakamiho - Norské dřevo, Na jih od hranic, na západ od slunce a Kafka na pobřeží, je ze strany nakladatelství Euromedia Group - Odeon počinem takřka osvětovým.
Písečnou ženu mám ve svý knihovně - ostudně ještě nepřečtenou - taky. Zřejmě bude na řadě, až se vypořádám s těmi velkými knihovními zásobami.
Mezi ně patří i nový román Náhodné skutky statečné lásky od Dannyho Scheinamanna. V recenzi na I-literatuře jsem objevil i následující zmínku:
Nejpůsobivější pasáží románu je bezesporu jeho 20. kapitola, obsahující výklady z univerzitních přednášek o kvantové fyzice, kterých se Leo jako uhranutý zúčastňuje, byť studuje jiný obor. Znovu se potvrzuje, že dobrá beletrie může být i zdrojem poučení, zdatně konkurujícím odborným publikacím. Řada čtenářů by mohla být příjemně překvapena, že čtivou beletristickou formou lze vyložit i to, co v řeči fyziků zní často značně kostrbatě. Že totiž vše živé i neživé na této modré planetě i v celém kosmu tvoří zázračnou jednotu. Že my, žijící lidští tvorové, jsme na atomární úrovni propojení nejen s našimi zemřelými blízkými, ale i s těmi, kteří se teprve mají narodit.
Zaujalo mě to proto, že výklady o kvantové fyzice jako odkaz na živé i neživé, na náš vesmír, na časoprostor i o lidské myšlení - jako pátý rozměr - rozšířený časoduchoprostor, obsahovala také knížka, kterou jsem předevčírem dočetl Vopěnkův Pátý rozměr. Musím sem o ní také napsat.
Další z vypůjčených knížek jsou Proklaté dny, výběr z deníků ruského klasického spisovatele Ivana Bunina. Už přesně nevím, co bylo impulzem vypůjčit si je, snad zmínka v Osamocení 12. Každopádně je to další kapitolka v mém, snad systematickém, poznávání ruské literatury. 
Vypůjčil jsem si taky dvě knížky, které nejsou beletrií. A jejich vypůjčení je vlastně takovým malým pokusem zjistit, jestli se dá i z knížek načíst něco, co by mi pomohlo při poznávání sebe samého :), mojí zvláštní rozháraný duše. Jedna knížka se jmenuje Bioenergetika: terapie duše pomocí práce s tělem, ta druhá má podobně dlouhý název: Cesta : praktický průvodce k uzdravení vašeho života a osvobození sebe sama.
Doma už mám také knížku dobrodružných westernových příběhů Z divokého západu od Roberta E. Howarda. V tom množství knih, které čtu, o kterých si čtu, o kterých se ke mně dostane nějaký tip, je asi normální, že se mi pak stane, že vůbec netuším, proč jsem si zrovna tuhle knížku zarezervoval v knihovně. A právě u knížky Z Divokého západu se mi to stalo. Dokonce jsem chvíli myslel, že to knihovna popletla a přiřadila mi cizí rezervaci navíc. Nakonec jsem ale vypátral, že mě inspirovaly knižní tipy iDnesu. 
Každotýdenní knižní tipy na iDnesu pravidelně pročítám. Mezi tipy pravidelně vybírají jednu knihu z beletrie, jednu z oblasti "napětí", dětskou knihu, klasiku, pro poučení i audioknihu. A co je zajíímavé: uvádějí i tip na knihu z oblasti komiksu. A právě jeden komiksový tip mě inspiroval tak, že knížka Šíbr od Joe Sacca je dalším kusem mojí výpůjčky. Poslední její části je cédéčko s rozhlasovou hrou - verneovkou Dva roky prázdnin. Rozhlasový hry miluju, v dětství jsem se jich něco naposlouchal a verneovky patřili mezi nejlepší. Jdu si teď lehnout a pustím si ji.
Na večírek dorazily mraky lidí. DŠ přijel až z Olomouce a přivzel mi nejkrásnější dárek - napsal článek o mých začátcích a nechal ho zasklít :) Můj velký vzor ML mi daroval suchohřiby :) KF mi věnovala parádní tričko a ještě jsem dostal budíka i placatici. A jako pozornost podniku dva panáky :) Bylo nás snad dvacet. Kromě DŠ mě moc potěšila účast PL, moc jsem si přál, aby přišla taky a moje přání mi splnila. Seděla přímo naproti mě a já si to užíval. Chyběl snad jen OS, což je ztráta spíše pozitivní. V pátek ještě v práci mi popřál a jako důvod, že nebude na večírku uvedl, že už se prostě rozhodl. Dával jsem to pak k dobru jako vtip. Úžasná byla taky MK - mám jí rád za to, jak báječně zvládá hodně nevděčnou asistenstskou práci. Dělá toho pro nás strašně moc a dostává naloženo i "navíc". Fascinovala mě nedávno - kvůli prdlému seriálu, který dostala na hrb - dokonce přerušila dovolenou jen, aby to všechno bylo v pořádku. Říkal jsem jí, že takhle to nejde, ohlídat to mohl kdokoliv jiný a přerušovat dovolenou je blbost. Pak jsme se v neděli potkali na autobusovém nádraží v LBC. Se synem se právě vracela ze Šťastné země, hezky jsme si popovídali.
Trošku mě překvapil jen OB. Přivedl s sebou kamarádku BD, moji budoucí kolegyni. Z legrace jsem si říkal, že si mě asi přišla očíhnout, až se ukázalo, že to je přesně tak. Já ji taky očíhával - na první pohled vypadala sympaticky. Než si přisedla hned vedle mě. Začala do mě lejt strašný věci - vysvětlila mi za jakých okolností přicházím, že jsem vlastně nechtěný a tak. A mezi řádky čím dál víc prosvítala další věc: ona se strašně bojí, že ji vyšoupnu z jejího vedoucího místa. Bylo mi z toho na blití. Do toho ještě několikrát demonstrovala svůj přístup a názor na práci a já proklínal OB, že ji sem dotáhl. Raději na to teď nemyslím, snad nebude tak zle.
Z knihovny jsem si dotáhl spoustu dalších knih i jedno cédéčko. Vrátil jsem Fowlerovu Bílou chodbu a Vopěnkův Pátý rozměr a nakonec i Mikyskův cestopis Byl jsem rok v Antarktidě, byť jsem z něj přečetl jen pár stránek. Velká, vyprávěním i fotkami naditá kniha, s krásnou obálkou, se stala jskousi obětí mých rozsáhlých výpůjček. Nechtěl jsem mít doma tolik vypůjčených knih, tak jsem ji nepřečtenou také vrátil. K Antarktidě se určitě ještě vrátím, teď ale pro mě zvlášt důležitá není. Nechal jsem si ale doma jiný Mikyskův cestopis - o jižní Americe. Ten teď přečíst chci. O této várce knih jsem psal tady.
K Murakamiho knížce Kafka na pobřeží, která mi taky doma zůstala a ještě jsem ji nezačal číst, mi teď nově přibyla další Murakamiho kniha - Na jih od hranic, na západ od slunce (lze si ji přečíst i v aplikaci Googlu). Na webu jsem našel zajímavou poznámku k japonské literatuře: Japonská literatura je pro českého čtenáře zemí nejen neznámou ale i takřka i panenskou, kdy do češtiny bylo přeloženo jen několik výběrových děl největších postav moderní japonské literatury à la Džuničiró Tanizaki (Deník bláznového starce) či Kóbó Abe (Písečná žena). Tedy vydání hned trojice děl v japonském i celosvětovém měřítku vůbec nejúspěšnějšího spisovatele současnosti Haruki Murakamiho - Norské dřevo, Na jih od hranic, na západ od slunce a Kafka na pobřeží, je ze strany nakladatelství Euromedia Group - Odeon počinem takřka osvětovým.Písečnou ženu mám ve svý knihovně - ostudně ještě nepřečtenou - taky. Zřejmě bude na řadě, až se vypořádám s těmi velkými knihovními zásobami.
Mezi ně patří i nový román Náhodné skutky statečné lásky od Dannyho Scheinamanna. V recenzi na I-literatuře jsem objevil i následující zmínku:
Nejpůsobivější pasáží románu je bezesporu jeho 20. kapitola, obsahující výklady z univerzitních přednášek o kvantové fyzice, kterých se Leo jako uhranutý zúčastňuje, byť studuje jiný obor. Znovu se potvrzuje, že dobrá beletrie může být i zdrojem poučení, zdatně konkurujícím odborným publikacím. Řada čtenářů by mohla být příjemně překvapena, že čtivou beletristickou formou lze vyložit i to, co v řeči fyziků zní často značně kostrbatě. Že totiž vše živé i neživé na této modré planetě i v celém kosmu tvoří zázračnou jednotu. Že my, žijící lidští tvorové, jsme na atomární úrovni propojení nejen s našimi zemřelými blízkými, ale i s těmi, kteří se teprve mají narodit.Zaujalo mě to proto, že výklady o kvantové fyzice jako odkaz na živé i neživé, na náš vesmír, na časoprostor i o lidské myšlení - jako pátý rozměr - rozšířený časoduchoprostor, obsahovala také knížka, kterou jsem předevčírem dočetl Vopěnkův Pátý rozměr. Musím sem o ní také napsat.
Další z vypůjčených knížek jsou Proklaté dny, výběr z deníků ruského klasického spisovatele Ivana Bunina. Už přesně nevím, co bylo impulzem vypůjčit si je, snad zmínka v Osamocení 12. Každopádně je to další kapitolka v mém, snad systematickém, poznávání ruské literatury. 
Vypůjčil jsem si taky dvě knížky, které nejsou beletrií. A jejich vypůjčení je vlastně takovým malým pokusem zjistit, jestli se dá i z knížek načíst něco, co by mi pomohlo při poznávání sebe samého :), mojí zvláštní rozháraný duše. Jedna knížka se jmenuje Bioenergetika: terapie duše pomocí práce s tělem, ta druhá má podobně dlouhý název: Cesta : praktický průvodce k uzdravení vašeho života a osvobození sebe sama.
Doma už mám také knížku dobrodružných westernových příběhů Z divokého západu od Roberta E. Howarda. V tom množství knih, které čtu, o kterých si čtu, o kterých se ke mně dostane nějaký tip, je asi normální, že se mi pak stane, že vůbec netuším, proč jsem si zrovna tuhle knížku zarezervoval v knihovně. A právě u knížky Z Divokého západu se mi to stalo. Dokonce jsem chvíli myslel, že to knihovna popletla a přiřadila mi cizí rezervaci navíc. Nakonec jsem ale vypátral, že mě inspirovaly knižní tipy iDnesu. 
Každotýdenní knižní tipy na iDnesu pravidelně pročítám. Mezi tipy pravidelně vybírají jednu knihu z beletrie, jednu z oblasti "napětí", dětskou knihu, klasiku, pro poučení i audioknihu. A co je zajíímavé: uvádějí i tip na knihu z oblasti komiksu. A právě jeden komiksový tip mě inspiroval tak, že knížka Šíbr od Joe Sacca je dalším kusem mojí výpůjčky. Poslední její části je cédéčko s rozhlasovou hrou - verneovkou Dva roky prázdnin. Rozhlasový hry miluju, v dětství jsem se jich něco naposlouchal a verneovky patřili mezi nejlepší. Jdu si teď lehnout a pustím si ji.
