Hatšepsut

Jednou z "postav" románu Osamocení 12, kolem které se hodně točí děj, je egyptská královna, faraónka, Hatšepsut. Revazov její osud podrobně rozebírá, ale stejně mě to dohnalo k tomu podívat se, co o Hatšepsut vyplivnou internetové vyhledavače.

Spoustu informací - a mnohem přehledněji než Revazov - nabízí hned zdroj "základní" - česká Wikipedie. Dovolím si sem některé informace převzít (celé wikipedické heslo o Hatšepsut je tady).
Hatšepsut byla královnou 18. dynastie, která vládla v letech 1479/1473–1458/1457 př. n. l. starověkému Egyptu. V titulatuře a na vyobrazeních tato panovnice vždy vystupovala jako muž – faraon.
To zobrazování jako muž je strašně zajímavé. Podle všeho to byla v případě Hatšepsut nutnost k dosažení podobné autority, jakou mívali faraóni-muži.

A následuje asi vůbec nejzajímavější informace. Identifikace její mumie byla oznámena 27. června 2007. O tom tedy Revazov nemohl vůbec vědět, jeho román vyšel v Rusku už v roce 2005. Jak se dá navíc zjistit z příspěvku Českého rozhlasu, identifikace faraónky byla velmi kuriózní: přispěl k ní její zub, který přesně pasoval do čelisti těla do té doby neznámé ženy.

Revazov také píše: Všechno nasvědčovalo tomu, že příběh Hatšepsut má souvislost se specifiky následnictví trůnu v říši faraónů. Myslí tím to, ža Hatšepsut se ujala vlády za velmi neobvyklých okolností. Byla dcerou Thutmose I. a manželkou jeho syna a svého nevlastního bratra Thutmose II. Když ale Thutmose II. zemřel, jeho syn Thutmose III, kterého ale jeho otec povil s jinou ženou než s Hatšepsut a který jediný měl právo na egyptský trůn, byl příliš mladý. Hatšepsut se proto ujala vlády jako jeho regentka a mladý Thutmose III. měl být spoluvládcem. Zřejmě ale poměrně brzy si Hatšepsut přisvojila titul faraóna a vládla zcela sama.

Revazov také píše o tom, jak Thutmose III. po svém nástupu na trůn nechal zničit vše, co Hatšepsut připomínalo. Wikipedie má na to jiný názor: Starší literatura uvádí, že Thutmose ihned po svém nástupu na trůn začal ničit sochy, které zpodobňovaly Hatšepsovet a její jméno smazával ze všech nápisů, a to z důvodů „pomsty“. Nové výzkumy ovšem ukázaly, že památníky královny nebyly odstraňovány na počátku, ale naopak na konci samostatného králova vládnutí a že nebylo nikterak důsledné.

Hlavním dílem královny Hatšepsut bylo vystavění svatyně a zádušního chrámu v Dér el-Bahrí (uvádí se také jako Dair al-Bahrí, tak ho uvádí i Osamocení 12). Tato lokalita se nachází na západním břehu Nilu naproti Karnaku v širokém údolí Libyjského masivu. Hatšepsutin chrám je přilepen na horský masiv a částečně zapuštěn přímo do skály. Cesta k němu vedla územím osázeným tamaryškovým hájem. V současnosti je toto území tvořeno pouze suchou, vyprahlou krajinou bez jakýchkoliv rostlin. Chrám se rozkládá na třech terasách, které se opírají o stěny, po jejichž stranách stojí sloupořadí a jsou vzájemně propojeny hlavní vzestupnou rampou. Na vnější straně některých sloupů jsou sochy boha Usira. Tato výjimečná stavba v dokonalé harmonii s přírodou je dílem nejvynalézavějšího architekta starého Egypta - Senenmuta. Ten spočívá poblíž své královny. (Zdroj: Wikipedie)
Revazov navíc uvádí, že Senenmut byl Hatšepsutiným milencem. Úplně si to asi nevymyslel - se jménem Sennemut vychrlí internetové vyhledavače i tuto zřejmě australskou stránku "Sex a starověky Egypt", kde se dá najít i obrázek staroegyptského "graffiti", které zobrazuje právě Hatšepsut a Senenmuta taktně řečeno "v milostné poloze". Nicméně Wikipedie obsahuje heslo i k Sennenmutovi. A tady se lze dočíst: Senenmutův přesný vztah ke královně (Hatšepsut) a její dceři s Thutmosem II. princezně Nefrure, s níž je zobrazován ve velmi blízké, do té doby pro společné zobrazení dospělého a dítěte nepoužívané pozici, zůstává nejasný. Domněnka o mileneckém vztahu Senenmuta s Hatšepsut, kterou nalezneme např. v knižním cyklu egyptských příběhů od Paula Dohertyho, zatím odborníky není obecně uznávána.
Z různých náznaků se usuzuje, že kolem 16. roku vlády jeho vliv u dvora upadl. Badatelé to vysvětlují různými teoriemi: buď v souvislosti se smrtí princezny Nefrure, jejímž byl vychovatelem, nebo proto, že se připojil ke straně Thutmose III. Zemřel někdy kolem 18. nebo 19. roku vlády, tedy ještě předtím, než se Thutmose III. chopil moci.

Do češtiny byl dokonce (kromě zmíněného Dohertyho) přeložen román Philippa Vandenberga "Faraonka - Ze života královny Hatšepsut", který také pracuje s motivem toho (je to v podstatě hlavní motiv knihy), že Senenmut byl královniným milencem. Na webu jsem našel ukázku z knihy.

Senenmut pozoroval něžnou očistnou hru malých obratných prstíků a neodvažoval se pohlédnout na princeznu, která v jisté vzdálenosti přihlížela vzrušující kosmetice. S rutinou zkušených lazebnic ho otrokyně natřely mastmi, učesaly, sňaly mu bederní roušku a zanechaly ho nahého a voňavého na lůžku. Nenápadně, jak přišly, se opět vzdálily. Najednou před ním stála Hatšepsut. "Jak jsi krásný a silný…," usmála se. Senenmut soustředil všechny své smysly, aby našel odpověď."Proč to děláš, princezno?" zeptal se."Líbíš se mi." "Ale já jsem jen syn rolníka Ramose, žijícího z milosti Nilu, který v podzimním čase zaplaví jeho pole." "A já dcera faraona Thutmose, dědička sluneční krve," opáčila Hatšepsut výsměšně. "Není správné, že První ze šlechtičen, kterou objímá Amon, prokazuje tuto přízeň neurozenému." "Co je správné, určuji já!" prohlásila princezna.

Jméno Hatšepsut mělo více podob. Jednou z těchto podob bylo i jméno Hatšepsovet. Hatšepsut se někdy nazývala dětskou verzí svého jména – Hatusu. Její trůnní jméno znělo Maatkare - „Maat je duší Reovou“. A jméno jejího chrámu v Dér el-Bahrí znělo v egyptštině Džeser - Džeseru, v češtině nejposvátnější z nejposvátnějších.