úterý 26. dubna 2011

Drobky z posledních dní

Co jsem slyšel:

- "skorohororovou" rozhlasovou hru Vij, podle povídky od Gogola, která vypráví o tom, jak student Choma vymetá ďábla, jenž se usadil v těle mrtvé dcery jednoho statkáře...Musím se přiznat, že mi to docela nahánělo strach, šel z toho mráz po zádech a přitom to byla vlastně pohádka...(Rozhlas to vysílal na stanici Praha jako pohádku pro děti! Já to poslouchal až ve streamu) No, v Rusku je všechno zvláštní, asi i pohádky :) V rozhlasu si s ní ale dali evidentně práci, když mě to tak vyděsilo. V hlavní roli hrál I. Trojan a pojal to hodně obdodobně jako roli ve filmový pohádce Anděl Páně...ta podobnost tam byla víc než jasná. Jen s tím rozdílem, že Anděl Páně byla taková milá citlivá pohádka, a tohle spíš vypouštělo síru :)

pátek 22. dubna 2011

Já, provokatér

Myslím, že jsem ještě nikdy nepsal o jedné z mých zálib. Je to takové moje dědictví. Někdo zdědí peníze, jiný auto, další dům. Já jsem zdědil fotbal. Tím nemyslím talent na tuhle hru, ale spíš talent na to, tuhle hru sledovat :)

Za všechno může můj děda, u kterého jsem vyrůstal. Byl to velký sportovní fanda a to se mimo jiné projevovalo tím, že když to šlo, nenechal si ujít žádný domácí zápas místního fotbalového oddílu (v těch časech pod jménem Vagónka Česká Lípa) a když to šlo ještě lépe, nenechal si ujít ani venkovní zápasy.

pondělí 11. dubna 2011

Poslední dny očima, ušima, jazykem i objektivem

Co jsem viděl:
- krásné a sluncem zalité Litoměřice - byl jsem tu už mockrát, ale teď jsem asi poprvý měl víc času dívat se, poprvé jsem došel až na Dómské náměstí ke katedrále sv. Štěpána, zjistil jsem si, kdo byl José Rizal, po kterém se v "Liťáku" jmenují nádherné parkány a uznal jsem, že Mácha si uměl vybrat, kde umřít :)



pátek 8. dubna 2011

Bledule v Pekle

Je to už tradice. Každý rok na začátku jara vyrážíme do Pekla. Do toho našeho místního kaňonu, tady za humny. Je v něm nádherně po celý rok (i když návštěvu v zimě si opravdu rád odpustím), ale jen pár týdnů na jaře je v něm opravdu nejkrásněji.


To když zazáří bledule. A tahle věta je prosím myšlena v množném čísle, neboť bledulí v Pekle jsou opravdu mraky. Někde se píše tisíce, někde statisíce. Můj "skromný" soukromý odhad je, že to jsou biliony! A myslím to smrtelně vážně.


Navíc - za bledulemi do Pekla chodím každý rok, ale letos mi přišlo, že jich je nějak mnohonásobně víc. Že se letos "urodilo". Těžko se to popisuje. Prostě představte si čtyři kilometry dlouhý koberec plný krásných bílých květů, kolem něj divoký potok, skály nejrůznějších tvarů a velikostí a úzké chodníčky a můstky stlučené ze dřeva. Jarní romantika, který nelze odolat.