Srdcovka 013 - Vjeršina - Vrchol

Některý songy jsou SRDCOVKY. Tohle je jedna z nich.

V červenci roku 1980 mi byl rok a půl. Tehdy mě v Praze děda předal do opatrování letušce a vyslal mě na mojí první cestu letadlem. Do Moskvy. Začátek jako hrom :)

Nepamatuji si z toho samozřejmě vůbec nic. Doma se pouze traduje historka, kterou pak měla údajně vyprávět ta letuška po přistání mámě, která si mě přišla vyzvednout: že prý mě vzala ukázat do kabiny pilotům a když jsem viděl jejich palubní desku s mnoha přístroji, začal jsem se po ní prý natahovat ručičkou a říkal jsem pořád dokola: ťik ťak – ťik-ťak…A taky jsem prý na cestujících žebral bonbóny.

V Moskvě tehdy právě probíhala letní olympiáda. Její maskot – olympijský medvídek Míša – v gumové podobě provázel celé mé dětství, tehdy jsem si ho odtamtud přivezl.

Ale kromě olympiády v té době Moskva žila ještě jednou věcí. A to bylo úmrtí a pohřeb Vladimíra Vysockého. Někdo, koho jsem měl začít vnímat teprve za pár let, odešel.

Vysockij mě okouzlil už jako malého kluka. Máti domů donesla nějaké nahrávky a já se od toho nemohl odtrhnout. Pak mi o něm vyprávěla. A o Okudžavovi. Ty nahrávky pak šly z ruky do

Vladimír Vysockij

ruky a už se ke mně nikdy nevrátily. Když k nám pak o něco později měli přijet Fuad, Nasrin a Briar, vzkázala mi Nasrin, jestli něco nepotřebuju. A mě se vybavil Vysockij. A opravdu mi dovezli asi dvě kazety.

U nás jsou dva specialisté na Vysockého. Překladatel Milan Dvořák a samozřejmě mistr Nohavica, který pro popularizaci Vysockého u nás udělal možná ze všech nejvíc…

Tuhle srdcovku – Vjeršinu, Vrchol – jsem znal nejdřív v Nohavicově české verzi. Originál jsem si pouštěl až z Youtubu. Je potřeba uznat, že v Nohavicově podání ta píseň ze svýho kouzla neztratila ani Ň, naopak – mám pocit, že tohle je ten občasný případ, kdy žák překoná svého mistra :)

Takže kromě originálu, přikládám nahrávku Nohavicovy verze a kvůli značce „Vysockij“ také Okudžavův famózní song o fenoménu VV v česko-ruském podání Nohavici a Žany Bičevské.

Srdcovka 012 - Pojď blíž

Některý songy jsou SRDCOVKY. Tohle je jedna z nich.

Tohle je SRDCOVKA  s velkým S. Provázela mě, když jsem prožíval ty nejkrásnější roky, chvíle, dobrodružství. Kousek z jejího textu jsem si ukradl pro název tohoto blogu.
Nikdy nezapomenu, když se v noci rozezněla údolím u potoka Bíliny, maličkého přítoku Lužnice...
A mimochodem je to také filmová písnička. Koubka i s touhle písničkou si do svého debutu, povídkového filmu V žitě vybral režisér Roman Vávra.
Od Koubka mám těch srdcovek mnohem víc...Na některou ještě určitě přijde řada...

Ach, Mélanie!

Tak jsem dneska večer zkouknul v tv Hanebný pancharty. Myslím, že teprve podruhé. Ale už to, že jsem to znal, mi dalo možnost soustředit se na detaily. Tedy hlavně na jeden. Na Mélanie Laurent. Můj nový MAGNET :)

Srdcovka 011 - Sluníčko

Některý songy jsou SRDCOVKY. Tohle je jedna z nich.

 

Jak jsem předeslal, další SRDCOVKA je od Priessnitz. A vybral jsem jednu dávnou věc, ty pro mě nejvíc znamenaj.  Mohly by tu být i Děláže, Jaro nebo Sny.

Srdcovka 010 - Poslepu

Některý songy jsou SRDCOVKY. Tohle je jedna z nich.

Když se ke mně s odstupem času dostalo první album Umakartu, byl jsem z toho jako neplavec na loďce z kůry uprostřed Kaspiku. Úplně ztracený. Navíc komplikovaně. Mnoho lidí se možná k Umakartu dostalo z nuly, přišlo to k nim jako nepoznané, ale u mě to bylo o jeden stupeň složitější. Ke mně Umakart přišel jako k letitému milovníkovi a vyznavači Priessnitz. Takže když jsme se s Umakartem potkali, během zlomku vteřiny jsem v tom děsně lítal.
Umakart teď vydal nebo vydává nové, druhé album.Kdoví, co to se mnou udělá, až si k sobě najdeme cestu. Priessnitz pro mě znamenaly opravdu moc. Priessnitz jsou sentiment, bezstarostné mládí, festivaly i táboráky. Další SRDCOVKA bude patřit jim.

U nás na severu. Když není máslo, jíme Heru :)

Srdcovka 009 - Naruby

Některý songy jsou SRDCOVKY. Tohle je jedna z nich.

Srdcovka 008 - A Deus

Některý songy jsou SRDCOVKY. Tohle je jedna z nich.

Těch srdcovek od ZN by bylo mnohem víc. Myslel jsem si, že tady do SRDCOVEK zařadím jen jednu za všechny. Že přeci všechny nemůžu dát, že to nejde mít víc srdcovek od jednoho autora. Ale pak jsem si řekl: A PROČ BY TO NEŠLO??? Vždyť to tak je. Takže tohle není jedna za všechny, ale první v řadě ;)

Zuzko, mávám Vám a děkuju.

Srdcovka 007 - Večer teskné nálady

Některý songy jsou SRDCOVKY. Tohle je jedna z nich.

Miloval jsem nade vše "sklepáckou" verzi tohoto songu. I pod sklepáckou taktovkou ho zpívala Načeva, písničku si pak přenesla do svýho "sólo" repertoáru a takhle předělala. Hodně se tím změnilo, ale nepokazilo se to, a já stejně hodně miloval i ten text, který se vůbec nezměnil. Takže Večer teskné nálady v nové verzi, ta sklepácká bohužel na Youtubu není.

Srdcovka 006 - Solos Tu y Yo

Některý songy jsou SRDCOVKY. Tohle je jedna z nich

Srdcovka 005 - Arenas de Soledad

Některý songy jsou SRDCOVKY. Tohle je jedna z nich.

Titulní song z filmu Habana Blues. Když si ho teď jen tak pustíte, možná tolik nevyzní. Ale jako hudební podklad u emotivních filmových scén je srdcervoucí a dechberoucí. Pusťte si to a myslete při tom na něco krásnýho.
Nemůžu si odepřít to potěšení tady pověsit ještě jeden song ze stejného filmu. To bude SRDCOVKA 006.

Srdcovka 004 - Mama, Tata

Některý songy jsou SRDCOVKY. Tohle je jedna z nich.

Srdcovka 003 - Udržuj svou ledničku plnou

Některý songy jsou SRDCOVKY. Tohle je jedna z nich.

Srdcovka 002 - Čau amore

Některý songy jsou SRDCOVKY. Tohle je jedna z nich.

Srdcovka 001 - Tlaková níž

Některý songy jsou SRDCOVKY. Tohle je jedna z nich.

Poslední dny očima, ušima, jazykem i objektivem

Co jsem viděl:

- krásné a sluncem zalité Litoměřice - byl jsem tu už mockrát, ale teď jsem asi poprvý měl víc času dívat se, poprvé jsem došel až na Dómské náměstí ke katedrále sv. Štěpána, zjistil jsem si, kdo byl José Rizal, po kterém se v "Liťáku" jmenují nádherné parkány a uznal jsem, že Mácha si uměl vybrat, kde umřít :)

Když zabili tygřici

Čtvrtek 19. listopadu. Probudil jsem se zase nad ránem a už se mi nechtělo spát. Tak jsem se znova vrhnul na Coppolovu Apokalypsu – režisérskou verzi. Přehrávám si ji detailně, skoro záběr po záběru u těch nejhezčích pasáží. Jsem unešenej obří výpravou. V dnešních podmínkách by ten film byl asi k nezaplacení.
Vzpomínal jsem, kdy jsem Apokalypsu viděl poprvé. Musí to být už strašně dávno, poněvadž to bylo ještě v Kinokavárně, dávno dávno už neexistující. Než ji úplně zrušili, stihnul jsem tam jen pár návštěv, Apokalypsa byla jedna z toho mála. A další málo si z ní pamatuju. Jak si ji teď pouštím, je to jako bych se díval na úplně nový film, který jsem nikdy neviděl. Dobře si pamatuju scény s Marlonem Brandonem. Moc dobře, tehdy, mohlo mi být tak čtrnáct?, mě naprosto fascinoval a uhranul.
Stáhnul jsem si další Toulky s díly o Boženě Němcové. Tak poučné, tak příjemné, tak osvěžující.
Z knihovny jsem si donesl Šakalí léta jako audioknihu , vybrané povídky namluvené Sašou Rašilovem. Jednu z povídek totiž před časem pouštěli v nějakém literárním či filmovém magazínu v rozhlasu, který jsem si stáhnul, a moc mě to zaujalo: dobře jsem se bavil a Rašilov to vkusně namluvil.
Cesty na Sibiř nejde prodloužit, někdo si je už zarezervoval, a vrátit je mám už po víkendu. Zkusím z nich přečíst, co se dá, ale je to obrovitánská bichle s hutným a hustým řádkováním. Takže hrotit to nebudu. Některé další knížky se mi prodloužit podařilo.
Dva lvi dnes v liberecké ZOO zardousili Isabellu, sedmnáctiletou samici bílého tygra. Je mi z toho nanic. Jako hlavní nebo jednu z hlavních zpráv to teď mají všude. Snažím se tomu spíš vyhýbat. Je mi smutno, protože doma mám skorotygra.
JŠ měl na dnešek domluvenou v ZOO plánovanou reportáž (malující šimpanzi). Dopoledne přišla zpráva o mimořádné tiskovce – naplánovaná na stejnou hodinu jako naše reportáž. Pak vyšlo najevo, že je to tiskovka kvůli té tygřici. A před chvíli volal a popisoval, jak je v ZOO dusno. Lva a lvici odděluje jen sklo a kdyby tam nebylo, tak se sežerou, lvice má navíc vážně poraněnou tlamu a malá Surya, dcera zabité Isabelly, se strachy nechce vrátit do svého výběhu. Uff. Je mi teskno. Smutno. Ale budu tu čekat, dokud se JŠ nevrátí . Je to zvláštní, ale mám pocit, že si to musím poslechnout, vyžrat si to. Říká: „Nikdy bych nevěřil, že se dá dusno mezi zvířaty krájet. A dá se.“

Sodade sodade

Proti původnímu plánu až včera večer jsem dočetl Osamocení 12. Pro nové čtivo do liberecké knihovny jsem se zatím nedostal. Hned včera večer jsem si ale začal zapisovat další a další výpisky z Osamocení a hlavně hledat na Youtube písničky, kterých je v románu habakuk. Tady je zatím první souhrn mého výpiskování.

- Na zvědavost doplatilo více panen než na lásku

- Hlavní hrdina Osamocení 12, Josef Mezenin, si kupuje CD ruské kapely Přestupný rok. Její písničky lze najít i na You Tube




- Přitom jsme byli orientovaní úplně tradičně. Sice to zrovna neletělo, nebylo to extravagantní, nebylo to bohémské, ale přírodě neporučíš.

- První večer, kdy vedro trochu polevilo, jsme si řekli, že vynecháme pravidelný večerní preferans a půjdeme na diskotéku. Tedy ani ne tak na diskotéku jako spíš "za slečnama", které jsou tu na rekreaci. Anebo za místními krymskými kráskami. To už je jedno. Hlavně nezávazně. V tehdejší Komsomolské pravdě se o tom velice výstižně psalo jako o "nesoudružském vztahu k dívce".

- Svou roli má v příběhu spolku Osamocení 12 také ruská skupina Krematorium a její písnička Vítr od popelnic. Měla ho odmítnout, ale kdo by si nechal ujít rytířský turnaj na svou počest, že? Je pravda, že se - zřejmě proto, aby měla čisté svědomí - zeptala vysokým vychytralým hláskem: "Možná už to stačilo, co říkáš?" Maťa jí na to odpověděl hlubokým sebevědomým basem: Já nemám nikdy dost, kotě!" Když jsem jejich dialog uslyšel, začal jsem rychle obcházet všechny od nás a přesvědčoval je, že bychom měli vypadnout dřív, než bude pozdě. Většina se mnou hned souhlasila, jenomže Matěje už nešlo zastavit. Teplá vodka mu totálně vypatlala mozek, beztak notně rozteklý vedrem. Aby ukázal své nové lásce výšiny moskevského undergroundu, nechal pustit písničku Vítr od popelnic od kapely Krematorium. (Chceš si přece poslechnout, kotě, co se teď hraje v Moskvě, né?)




- A další písnička podmalovává děj Osamocení 12: tentokrát song Petit Pays od zpěvačky Cesarii Evory z Kapverd. Revazov přidává i větší část textu písně (a v knížce je i český překlad, z portugalštiny). Pohodlně jsem projel poloprázdným městem až k jejich domu a zazvonil na domovní zvonek. Mikrofon zapraskal, ale to bylo také všechno. Zabzučel bzučák. Vyšel jsem z výtahu a hned jsem si všiml, že dveře do bytu už jsou otevřené. Přesně jako toho dne, kdy umřel Chemik. Vešel jsem dovnitř. Zpívala Cesaria Evora. Potichu. Nerozhodně jsem si otíral boty o rohožku přede dveřmi. "Lejlo!" - řekl jsem. Nic. Jenom ticho. Vešel jsem dovnitř.





La na céu bo é um estrela
Ki ca ta ´brilha
Li na mar bo é um areia
Ki cata moja´
Espaiote nesse monde for a
So rotcha e mar
Terra pobre chei di amor
Tem morna tem coladera
Terra sabe chei di amor
Tem batuco tem funana

V nebi jsi hvězdou,
která nezáří.
Na moři pískem,
který nevlhne.
Po celém světě jsi stvořil
skaliska a moře
Ty ubohá země
naplněná láskou,
která objímáš mladou krasavici,
i ona je naplněna láskou.

Oi tonte sodade
Sodade sodade
Oi tonte sodade
Sodade sem fin

Osmělost.
Absolutní osamocení
Osamocení bez konce.

- A další a další písnička. Tentokrát mnohem starší, z dob dětství našich maminků a tatínek. A maminek a tatínků. Takže The Mamas And The Papas a jejich megahit California Dreaming. Přicházel večer a klub se plnil lidmi. Každou chvilku si někdo chtěl přisednout k mému stolu, ale odháněl jsem je, jak jen to šlo. Na nic nového jsem nepřišel. Znovu jsem se dal do čtení Dovlatova. Dodával mi chuť do života a víru ve vlastní síly. Jako písnička California Dreaming, kterou právě pustili v sousední místnosti.




All the leaves are brown
And the sky is grey
I´ve been for a walk
On a winter's day
I'd been safe and warm
If I was in L.A.
California dreamin'
On such a winter's day...
Všechny listy jsou hnědé
a šedivé je nebe
Vyšel jsem se projít
jednoho zimního dne
Bylo by mi teplo a bylo by mi hej
kdybych tak byl tam v L.A.
Kalifornské snění
takového jedno zimního dne...

A cesta za další písničkou. Rozhodl jsem se, že pojedu hned. Nesnáším, když se nepříjemnosti odkládají na potom. Stejně je to ale zvláštní. proč se pokaždé musí něco stát, zrovna když mám kocovinu?
V autě jsem si pustil cédečko, které jsem koupil nedávno na radu Antona. Hluboký rozhoupaný bas Iggyho Popa, který vlastně ani nezpíval, ale jenom brumlavě a přitom šťavnatě dokresloval atmosféru, nasytil prostor kolem mě jakousi zvláštní, pochmurnou energií:




I know that you have got the time
Coz anything I want, you do.
You´ll take a ride through the strangers
Who don´t understand how to feel

Vím, že máš času dost
protože uděláš cokoli, co chci
Vyjedeš si na koni mezi cizí lidi
kteří nedokážou cítit nic

Nikdy jsem se moc netajil antipatiemi vůči vojenským aktivitám státu Izrael. Děj Osamocení 12 zavede hrdinu Josefa Mezenina i sem (ostatně autor knihy, Arsen Revazov, tu několik let žil). Mezenin si i v Izraeli kupuje CD s místní hudbou a zaujme ho jedna písnička. Hatikvah. Což je izraelská národní hymna. I tu lze najít na YouTube. Myslel jsem, že Izraelky budou ohnivé brunetky. Ale ta, co teď seděla vedle mne, měla kaštanové vlasy, moderní jednoduchý účes a zelené oči, které ladily s barvou uniformy. Nebyla vůbec namalovaná. Napadlo mě, jestli vojačky fasují spodní prádlo zároveň s uniformou. Ani jsem se nepokoušel dát se s ní do řeči z vrozené bázně před neznámými bytostmi opačného pohlaví. Jenomže když uslyšela, že skladba skončila oslovila mě sama. Sundal jsem si sluchátka.
- Líbí se vám naše hymna?
- Hymna? - zeptal jsem se překvapeně. - To co jsem teď poslouchal, byla izraelská hymna?



Kol' od ba levav – pnima
Nefesh yehudi homia
U faatei mizrah – kadima
Ain le Tsion – tsofia
Od lo avda tikvateinu
Hatikva bat shnat alpaim
Leiot am hofshi be artseinu
Erets, Tsion, Yerushalaim

Dosud v poryvech vřelých
chvěje se židovská duše,
po cestách Východu, dál a dál,
pohled je upřený k Sionu.
Ještě neumřela naše naděje,
naděje živá dva tisíce let.
Být národem svobodným, mít svou zem,
Izrael, Sion, Jeruzalém