Jak jsem fotil svou oblíbenkyni

Proevropská aktivita samiček

Zaujalo mě. Hlavně ten závěr. Je to z tiskové zprávy o hnízdění černých čápů od AOPK.


Používání plastových kroužků s unikátním kódem, který je čitelný silným dalekohledem na velkou vzdálenost bez vyrušení čápa, přináší velmi zajímavé výsledky. Ukázalo se, že se čáp může v dospělosti usadit ve hnízdě ve kterém přišel na svět, ale také třeba 400 km daleko v Německu. Zdá se, že do světa se vydávají spíše samičky, zatímco samci se usazují blízko rodného hnízda, většinou několik desítek kilometrů daleko.

Když se sejde Dixi(e)land :)

Vyfoceno v sobotu 22.6. na Skelné Huti v Ralsku....úplnou náhodou. Šel jsem jen okolo a nedalo mi to :)

Povodně zvesela

  - Národní divadlo uvádí nově nastudovanou Vltavu. Vstup zdarma.

- Stavba tunelu Blanka je v plném proudu.

- Sudetští Němci se radují z navráceného majetku, který je jim posílán po Labi do Německa.

- Primátor pověřil náčelníka hlavního štábu nalezením vhodného kandidáta pro pozici viceadmirála linek MHD, za účelem obnovení plynulosti provozu metra.

- Stavba největšího aquaparku ve střední Evropě s rekordním tobogánem Staroměstská Želivského zahájena.

- Zastupitelé odhlasovali zrušení městské policie. Nahradí ji Pobřežní hlídka.

- Neukázněným řidičům, kteří špatně parkují v oblasti Starého Města a centrálních částí, bude policie udělovat místo botiček kotvičky.

- Zprávy pro vodáky: „Všechny severočeské silnice jsou sjízdné!”

- Nového železničního mostu se Děčíňané dočkají v brzkých měsících. Svézt se po něm budou moci v Bad Schandau.

Osvalditova letošní premiéra na zahradě

Osvaldito přes zimu pěkně nakynul, a tak na letošní jaro a léto dostal jasný úkol: vyběhat to na zahradě. Potíž je, že kocour je prostě svůj a nějaký velký běhání nikdy moc nepraktikoval. V tom byla jedinečná Lůca v dobách svého mládí: na zahradě vždycky do úmoru lítala, pořád se jí muselo aportovat. Vždycky si našla nějakej pořádnej klacek, donesla ho a neustávajícím štěkáním se dožadovala aportu. Někdy s tím byla až otravná. Takže klacky jsme různě schovávali a házeli je do jiných zahrad, aby musela dlouho hledat a byl na chvíli klid. Dlouho to většinou nevydrželo, vždycky si našla ještě něco většího a dotáhla to na zahradu.

Ke stáří jí tohle už naštěstí opustilo a místo lítání aplikovala Lůca spíš procházky. Vždycky najednou ze zahrady odešla a třeba na půl hodiny byla pryč. Pak jsme se dozvídali od sousedů-zahrádkářů, že je prostě přišla navštívit, chvíli s nima pobyla a pak šla zase zkontrolovat další.

Píšu to tady s mokrejma očima. Hrozně moc mi chybí.

Koníci

Sobota večer. Velký Grunov. Nejdřív ode mě byli hodně daleko, sto, sto padesát metrů. Nakonec se osmělili, přišli až ke mně a nechali se krmit z ruky.

Banánek bílý

O uplynulém víkendu jsem zamířil do matičky stověžaté. Oproti původnímu plánu se mi v sobotu ráno podařilo stihnout ještě dřívější autobus, než jsem si myslel. Takže jsem měl v Praze asi hoďku a půl náskok a tak jsem si naplánoval, že tento čas navíc lehce promarním - že se trochu cournu a když uvidím někde příjemnou kavárnu nebo něco, hned tam zapluju.

Vlastně to potom takhle nějak dopadlo. Kavárna ušla, byla maličká, s jednou jedinou slečnou obsluhující, ale krásnou (ovšem né tak jako Mélanie) :) Ale ještě předtím, přitom courání, jsem se vtrousil také do takového obchůdku a říkal jsem si, že koupím něco sladkého nebo cokoliv, co mě zaujme, přátelům, se kterými jsem se měl setkat...

Komisař Montalbano

Další malá radůstka z ČT. Pro čtvrteční večery se na obrazovku vrátil "charismatický" komisař Montalbano (a s ním i "šílený dobrák" Catarella). ČT by měla odvysílat osm dílů, včera běžel první z nich. Jde o reprízy už uvedených dílů, ale skalní fandové jako já tím nepohrdnou. Co ale moc nechápu, proč to ČT nereprízuje celé od začátku. Včera běžel díl nazvaný Bod zlomu, který je podle přehledu natočených dílů až jedenáctý v pořadí. Za týden by měly následovat Rovné možnosti.

Ach, Mélanie!

Tak jsem dneska večer zkouknul v tv Hanebný pancharty. Myslím, že teprve podruhé. Ale už to, že jsem to znal, mi dalo možnost soustředit se na detaily. Tedy hlavně na jeden. Na Mélanie Laurent. Můj nový MAGNET :)

Filmová noc. Z neděle na pondělí se rozhodne

Osvaldito-únor 2013

Ještě jedno video - medvědí

Svatební řeč jako řemen

O staré duši

Další zajímavé čtení ještě z minulého týdne. Rozhovor s Petrou Hůlovou z pátečního magazínu Lidovek.
Třeba o českém sobectví v rodičovství. (Ukrajinka, hlavní hrdinka v její nové knize, nechá doma děti a jede do Česka, aby tu vydělala peníze, kterými by mohla rodinu zaopatřit.)
Třeba o staré duši, jak se i celý rozhovor jmenuje. Hůlová tvrdí, že smýšlí a jedná často jinak než její vrstevníci, většinou tak, jak si oni představují, že smýšlí starší lidé.

Češi, Kuba a jaderná válka

Velmi zajímavý text v sobotních Lidovkách o českém, resp. československém angažmá během karibské krize na Kubě v říjnu 1962, tedy přesně před padesáti lety. A hlavně objevný, dosud neznámý, příběh české lodi Lidice, která do přístavů v Havaně a Matanzasu doplula v inkriminovaných dnech.

Svět na pokraji jaderné války i českýma očima. Čsl. velvyslanec na Kubě žádá kapitána lodi Lidice, aby byl připravený okamžitě vyplout, jakmile se nalodí Češi žijící na Kubě, ačkoliv na lodi nebylo dost místa.

Hodně informací, které zapadají do mých pochyb o zahraniční politice, jakou vedl JFK

Závěr v LN: "Že nedošlo k ničivé válce, byla nakonec jen souhra šťastných náhod a výsledek rozvahy několika sovětských důstojníků."

Zajímací rozhovor

Dneska jsem čirou náhodou narazil na rozhovor, který byl publikován už v červenci na serveru Literarni.cz. Rozhovor s Marií Zábranovou, manželkou Jana Zábrany...Zpočátku se rozhovor točí kolem nově vydané knihy Zábranových povídek, postupně se ale dotýká dalších věcí.
Marie Zábranová například přiznává, že o existenci slavných deníků se dozvěděla až dva týdny před tím, než Zábrana zemřel. Mimo jiné také říká: "To, že něco píše, byl jeho nejpřirozenější způsob života."


Odkazy:
Rozhovor s Marií Zábranovou
Jeden můj starší text o Zábranovi, Škvoreckém a Prezydentovi Krokadýlů
A jeden malý text o slovíčku, které použil Zábrana

Descanse en paz, o mejor aún, descanse en libertad

Odpočívej v pokoji, nebo ještě lépe, odpočívej ve svobodě.


Nikdo by neměl zemřít dříve, než dosáhne svých snů o svobodě.
(Yoani Sánchez, www.desdecuba/generacey)


ČTK
Známý kubánský disident Oswaldo Payá zemřel při autonehodě

Havana - Jeden z nejznámějších kubánských disidentů Oswaldo Payá zemřel v neděli při automobilové nehodě ve východokubánské provincii Granma. Vyšetřování nehody pokračuje, kubánská opozice však podle serveru elpais.com spekuluje i o vraždě. Payá strávil desítky let bojem proti komunistickému režimu vedenému bratry Fidelem a Raúlem Castrovými. Dvakrát byl nominován bývalým českým prezidentem Václavem Havlem na Nobelovu cenu za mír.

Jeho úmrtí vyvolalo v Česku soustrastné reakce. Přišla například od havlovské organizace Forum 2000, která jej zvala pravidelně na svoje výroční konference. "Oswaldo Payá však nikdy nedostal od kubánské vlády povolení vycestovat ze země. Rádi bychom vyjádřili upřímnou soustrast a podporu celé rodině," uvedlo Forum 2000 na svém webu. Hodlá sledovat vyšetřování nehody.

Zpráva hluboce zasáhla také biskupa Václava Malého. "Rád vzpomínám na setkání s ním při mé návštěvě na Kubě v roce 2003. Velice jsem si ho vážil jako významného, hluboce věřícího a neohroženého muže, který dodával svému okolí naději a sílu zaujímat pevné občanské postoje odvahy k pravdě," uvedl podle České biskupské konference Malý. Zdůraznil, že i nadále stojí na straně obhájců lidských práv.

"Bude to mít velký, nepředstavitelný dopad, je to velice strašná chvíle," citoval server lainformacion.com reakci disidentovy sestry Marlene Payáové.

Dcera zemřelého opozičníka Rosa María Payáová podle serveru elpais.com pro různá média uvedla, že jejímu otci chtěl někdo ublížit a že to nyní skončilo jeho smrtí. Podobná podezření mají mimo jiné také někteří kubánští opozičníci. Čeká se však na výpovědí dvou spolucestujících, kteří nehodu přežili, a na celkové výsledky probíhajícího vyšetřování.

Nehoda se stala kolem 14:00 místního času v místě La Gavina, když byl Payá se třemi spolucestujícími na cestě z Havany do města Bayamo. Podle dosavadních výpovědí svědků ztratil řidič kontrolu nad vozidlem a narazil do stromu. Druhou obětí nehody byl podle europapress.es i Kubánec Harold Cepera. Další dvě osoby z celkem čtyřčlenného osazenstva vozu sedmadvacetiletý Španěl Ángel Carromero a také sedmadvacetiletý švédský politik Jens Aron Modig byly podle serveru lainformacion.com se zraněními převezeni do nemocnice ve městě Bayamo.

Rodina disidenta se vydala do města Bayamo, aby identifikovala jeho tělo.

"Tato neděle se stala dnem smutku. Hrozná tragédie pro jeho rodinu a ztráta pro opoziční hnutí," uvedl předseda Kubánské komise pro lidská práva a národní usmíření (CCDHRN) Elizardo Sánchez, který je podle agentury AP v podstatě mluvčím malé kubánské opozice. "Byl to výrazný vůdce. Věnoval roky svého života boji za demokracii," dodal.

Dlouholetý katolický disident Payá, držitel Sacharovovy ceny Evropského parlamentu z roku 2002, se snažil změnit totalitní režim nenásilnou a ústavní cestou. V roce 1999 také obdržel cenu Homo Homini společnosti Člověk v tísni. V lednu 2003 navštívil též ČR a setkal se tehdy s Havlem.

Šedesátiletý Payá byl pro svou důslednou obhajobu lidských práv neustálým terčem represí havanského režimu. Byl mnohokrát zatčen a vyslýchán, na jeho dům opakovaně zaútočily davy organizované politickou policií.

Osvaldito a zahrada

Když se náš "číčon" Osvaldito učil před pár lety chodit na zahradu, chvíli to trvalo, než aspoň trochu pochopil, co může a nemůže. Ještě jako kotě třeba utekl k nedalekým železničním tratím právě v době, kdy tam projížděl jeden vlak za druhým, ale to mu nevadilo, stejně se nechtěl nechat chytit. I dneska si na zahradě pořád dělá, co se mu zlíbí. Ale mám pocit, že jedna věc se přeci jen změnila: že to tam začal mít rád a že ho baví, když tam má nějakou společnost. Dříve se často vydával na průzkumy okolních zahrad a teritorií a co se děje u nás, tomu nevěnoval žádnou pozornost. Teď už je takovej společenštější. Možná jednou bude jako naše legendární Lucka, která to na zahradě milovala. Když se jí doma řeklo "Jedeme na zahrádku", tak se mohla štěstím zbláznit.

Budu jednou litovat?

Zaujal mě textík, nazvaný Čeho nejvíce litujeme před smrtí?, který jsem našel na webu Reporti.net.

A tak jsem přemýšlel, jak by to bylo s mým litováním, kdybych měl před sebou už jen pár dnů života.

1) Přál bych si, abych měl odvahu žít život podle sebe, ne život podle očekávání druhých.

Tady bych asi nelitoval. Nemám pocit, že bych žil podle očekávání druhých. Spíš naopak - moc rád bych žil pro někoho, a zatím spíš žiju jen tak pro sebe.

2) Přál bych si, abych býval tolik nepracoval

V tom mám taky jasno. Moje práce je asi největší štěstí, co mě v životě potkalo. Baví mě to a naplňuje hrozně moc. A pokud je to možné, tak to, co mě nebaví, nedělám. Ne vždy to ale jde. Ale nemyslím, že bych jednou litoval, že jsem moc pracoval.

3) Přál bych si, abych býval měl více kuráže vyjádřit své pocity

Z článku: „Mnozí lidé potlačovali své pocity s cílem zůstat za dobře s okolím. Výsledkem byl život na lécích a fakt, že nikdy nebyli opravdu sami sebou. Mnozí si přivodili různá onemocnění vztahující se k zahořklosti a křivdám, které s sebou nesli.“

Právě dnes jsem nad něčím podobným přemýšlel. Jestli nemám nebo mám, a pokud ano, tak jak dlouho a jak intenzivně, vyjadřovat určitou servilitu, náklonnost, přátelství osobě, jejíž povahové vlastnosti se mi dost příčí a kterou vlastně vůbec nemusím. Jsem rád a v klidu, když o ní nevím. Zvláštní ale je, že tahle bytost patřila v posledních letech mezi ty, na které jsem nejvíc myslel. A v důsledku toho si už nějakou tu zahořklost nesu, cítím to na sobě. I proto jsou ty předchozí věty o ní takové, jaké jsou.

4) Přál bych si, abych zůstal v kontaktu se svými přáteli

Tady budu jednou litovat určitě hrozně moc. Jak život běží, spoustu dobrých přátel jsem už poztrácel. Díky různým Skypům, facebookům, icqům atd. je dnes komunikace i na velkou dálku podstatně snažší, a tak doufám, že se s těmi poztrácenými přáteli ještě shledám.

Pokud jde o přátele, mám ještě jednu mnohem palčivější výčitku, která mě trápí už dlouho. A to je to, že mívám pocit, že často ztrácím hromadu času s lidmi, kteří za to až tolik nestojí, a naopak zapomínám na ty, kterých si ve skutečnosti nesmírně vážím, obdivuju je a strašně moc bych stál o jejich společnost. 

Sám sebe se ptám, proč to tak je? Nebo proč to tak bylo? Proč to prostě neotočím a nevěnuju se těm, co za to stojí, a zapomenu na ty, kteří mi vlastně zas tak nic hezkého nepřinášejí?

Neumím na to odpovědět. Život někdy přináší zvláštní paradoxy...

5) Přál bych si, abych si dovolil být šťastnější

Myslím, že štěstí a pocit štěstí je výzva pro každého.

Textík z Reporti.net končí poučením, které si sem dovolím zkopírovat a jehož úvodní část jsem už kdysi četl u Simky a často na to, co tehdy napsala, myslím.

Život je volba. Je to VÁŠ život. Volte vědomě, volte chytře, volte upřímně. Volte štěstí.

Snad nebeské safari

Moje držení palců na dálku nepomohlo. Slůně "Krásnoočko", jak jsem mu říkal, v pátek nad ránem odešlo do sloního nebe. Snad tam zažije krásnější dny než za ty necelé dva měsíce tady u nás, snad tam bude mít safari se spoustou kamarádů.
Když jsem se to v pátek dozvěděl, bylo mi na nic. Chudinka. Ostravská ZOO v dlouhé zprávě uvedla, že v podsatě od samého narození statečně bojoval o svůj život. Doma jsme s Osvalditem za něj zapálili svíčku.

Ze zprávy ostravské ZOO:

Dnes, v pátek 6.5.2011 v noci, přesně v půl druhé se stav sloního samečka náhle prudce zhoršil. Pohyboval se jen velmi málo a byl apatický.  Přes operativní zásah přivolaného veterinárního lékaře se jeho stav nadále zhoršoval, mládě ztrácelo rovnováhu, těžce dýchalo. Přibližně v půl páté mladě ulehlo a krátce po půl šesté uhynulo.