Pondělí 15. října. Ráno cesta do Avoneš na úřad. Tady setkání s místním atsorats, který se jmenuje jako řada mých předků z babiččiny strany. Téměř hodina a půl diskuse, takové představování. Bylo to v pohodě.
Oběd s Mektív v restauraci na zimáku. Neměl do čeho píchnout, tak mě vytáhnul ven. Na to, co je ten zimák zač, je ta restaurace skvělá. Dlouho jsem tam nebyl. Příjemný útulný prostředíčko, ceny sice lehce nad, ale jídlo v podstatě famózní (taštičky v hříbkové omáčce, mňam) a obsluha bez chybičky.
Pak už jen práce, práce, práce. Hovor a textík o bývalém atsorats Šeram, který je už dva roky bez práce, a teď hledá štěstí v Německu. Byl mi nakloněn. Jsem za to rád.
Dodatečně připisuji (18.10.) Textík o Ivošeram má na webu mimořádně velkou čtenost. Na jednu stranu jsem rád, na druhou stranu, z toho se dalo vytěžit mnohem víc, nějaké širší téma.
A ještě dodatečně doplňuji jednu historku z pondělí, stala se během cesty do Avoneš a od středy se o ní v práci hodně bavíme.
Na kruháku na obchvatu Urob se mi často stává, že automaticky a podvědomě sjíždím na LBC, i když chci zrovna jet jinam. Tu cestu na LBC, kterou jsem tudy absolvoval snad tisíckrát, už mám tak vrytou pod kůži, tak naprogramovanou, že když se zamyslím a nedávám pozor, prostě automaticky sjíždím vstříc naší krajské metropoli. A přesně to se mi stalo i tentokrát, ač jsem z kruháku potřeboval sjet směrem na DC.
Když jsem si to uvědomil, bylo jasné, že mi zbývá jediné řešení, uhnout na nedalekou čerpačku a na výjezdu z ní "hodit myšku" přes dva pruhy proti předpisům.
Že jedu blbě mi ale došlo až těsně před sjezdem k benzínce, a tak jsem to směrem k ní spíš strhnul, než že bych odbočil. A ve zpětném zrcátku jsem si ještě kontroloval, jestli jsem někoho snad neohrozil. Všimnul jsem si tak, že ob jedno auto za mnou to bílej pickup také strhl k čerpačce.
Skoro to vypadalo, jako by mě sledovali, můj manévr je překvapil a oni chtějí zůstat v kontaktu. A tenhle blbej pocit, že mě sledujou, mě od té chvíle provázel dál. Ve zpětném zrcátku jsem totiž přesně viděl, že ani posádka pickupu nemá zájem o tankování, přesto v prostoru čerpačky zpomalili a pozvolna se blížili za mnou, jakoby čekali, co udělám. Já už byl mezitím na výjezdu z benzinky a čekal jsem až bude silnice bezpečně volná ve všech směrech, abych mohl udělat tu celkem riskantní myšku přes dva pruhy do protisměru.
V jednu chvíli jsem to rychle udělal a upaloval na odbočku směr DC, očima jsem ale pořád kontroloval pickup v zrcátku. Viděl jsem, že jsem vyrazil dobře, protože po mé myšce začal být na silnici zase provoz a pickup se nemohl dostat na silnici. Říkal jsem si: určitě pojede na LBC, přece není možné, aby se našel další blázen jako já, který by udělal myšku přes dva pruhy. A jestli jí udělá, pořád je tu možnost, že neodbočí a pojede na Uolhuorko nebo zpátky na obchvat na Rob nebo Upíl. Ale jestli udělá myšku a pojede na DC, tak mě asi opravdu sledujou.
Jenže to se přesně stalo. Já už uháněl serpentýnama na Ňechárp a v zrcátku jsem přesně viděl ten agresivní styl jízdy pikupu, který vypovídal o jediném: chce mě za každou cenu co nejdříve dohnat...
Těžko se to přiznává, ale pocítil jsem i strach.
Nic zvláštního se už ale nestalo, Auto mě dojelo, projelo za mnou celou Ňechárp a na konci Ňechárpské rovinky jsem hodil na poslední chvíli další myšku na silnici do centra města. Náhle, bez blinkru. Auto za mnou nereagovalo, nebo nestačilo. A pak jsem už myslel jen na to, co mě čeká.
Žádné komentáře:
Okomentovat