Srdcovka 009 - Naruby

Některý songy jsou SRDCOVKY. Tohle je jedna z nich.

O staré duši

Další zajímavé čtení ještě z minulého týdne. Rozhovor s Petrou Hůlovou z pátečního magazínu Lidovek.
Třeba o českém sobectví v rodičovství. (Ukrajinka, hlavní hrdinka v její nové knize, nechá doma děti a jede do Česka, aby tu vydělala peníze, kterými by mohla rodinu zaopatřit.)
Třeba o staré duši, jak se i celý rozhovor jmenuje. Hůlová tvrdí, že smýšlí a jedná často jinak než její vrstevníci, většinou tak, jak si oni představují, že smýšlí starší lidé.

Češi, Kuba a jaderná válka

Velmi zajímavý text v sobotních Lidovkách o českém, resp. československém angažmá během karibské krize na Kubě v říjnu 1962, tedy přesně před padesáti lety. A hlavně objevný, dosud neznámý, příběh české lodi Lidice, která do přístavů v Havaně a Matanzasu doplula v inkriminovaných dnech.

Svět na pokraji jaderné války i českýma očima. Čsl. velvyslanec na Kubě žádá kapitána lodi Lidice, aby byl připravený okamžitě vyplout, jakmile se nalodí Češi žijící na Kubě, ačkoliv na lodi nebylo dost místa.

Hodně informací, které zapadají do mých pochyb o zahraniční politice, jakou vedl JFK

Závěr v LN: "Že nedošlo k ničivé válce, byla nakonec jen souhra šťastných náhod a výsledek rozvahy několika sovětských důstojníků."

Srdcovka 008 - A Deus

Některý songy jsou SRDCOVKY. Tohle je jedna z nich.

Těch srdcovek od ZN by bylo mnohem víc. Myslel jsem si, že tady do SRDCOVEK zařadím jen jednu za všechny. Že přeci všechny nemůžu dát, že to nejde mít víc srdcovek od jednoho autora. Ale pak jsem si řekl: A PROČ BY TO NEŠLO??? Vždyť to tak je. Takže tohle není jedna za všechny, ale první v řadě ;)

Zuzko, mávám Vám a děkuju.

Den, který rozpůlily taštičky v hříbkové omáčce :)

Pondělí 15. října. Ráno cesta do Avoneš na úřad. Tady setkání s místním atsorats, který se jmenuje jako řada mých předků z babiččiny strany. Téměř hodina a půl diskuse, takové představování. Bylo to v pohodě.
Oběd s Mektív v restauraci na zimáku. Neměl do čeho píchnout, tak mě vytáhnul ven. Na to, co je ten zimák zač, je ta restaurace skvělá. Dlouho jsem tam nebyl.  Příjemný útulný prostředíčko, ceny sice lehce nad, ale jídlo v podstatě famózní (taštičky v hříbkové omáčce, mňam) a obsluha bez chybičky.
Pak už jen  práce, práce, práce. Hovor a textík o bývalém atsorats Šeram, který je už dva roky bez práce, a teď hledá štěstí v Německu. Byl mi nakloněn. Jsem za to rád.

Dodatečně připisuji (18.10.) Textík o Ivošeram má na webu mimořádně velkou čtenost. Na jednu stranu jsem rád, na druhou stranu, z toho se dalo vytěžit mnohem víc, nějaké širší téma.

Mávání křídly. Polňačka v Avadnil. Setkání po letech

Pátek 12. října - "Mávání křídly dělá z lidí anděly / Mávej těmi svými pořád tak krásně jako dosud / A schovej pod jedno to malé" - malé přáníčko do BCN.

Cesta do Avadnil - na Arájovu radu jsme to vzali od Vokivc - kvůli rekonstrukci mostu zničeného povodní. Ukázalo se ale, že fotbalové kabiny, které jsme hledali, jsou přesně na druhé straně potoka. Takže jsme Aráje pěkně proklínali, tedy až do chvíle než nám dobří mladí hoši z vesnice poradili cestu tzv. "polňačku", po které se můžeme dostat na druhý břeh oklikou. Pak jsme začali proklínat ty drobné mladé hochy. Neboť polňačka byla skoro jako tankodrom a já sebe viděl jako řidiče tanku v napínavém válečném filmu. Nasadil jsem vážný výraz odpovídající závažnosti filmové role a projel jsem to snad zdárně. Vybalancoval jsem to.

V Avadnil se volí ve fotbalových kabinách. Vzadu je takový malý sál, kde se hrává ping-pong nebo tu cvičí ženy. Projít se tam musí kolem nápisů "Hosté", "Rozhodčí" nebo "Langoše". Ale říkali nám, že už se tu volí naposled. Věčná škoda, bylo to příjemné prostředí a lidé též.

Ráno jsem si to mašíroval přes náměstí a najednou koukám, že vidím známou tvář. Byl to Kenámor. Vždycky jsem si říkal, jestli se s ním někdy ještě potkám a kde to bude. Že to bude u nás na náměstí, bych nečekal. Jaká je pravděpodobnost, že v Lípě potkáte někoho, kdo bydlí v Desné v Jizerských horách? Že se v jednu chvíli vyskytnete na jednom místě?

Hned jsme mazali na kafe. Povědět si o všem, co se událo za dlouhou dobu, co jsme se neviděli. A vzpomínali jsme. Třeba na historku, jak jsem o něm po Liberci rozhlašoval, že bude v Desný prodávat kulichy :) Je spokojenej, víc než bych si býval myslel. Říkal, že chuť po foťáku ho ani na chvilku ani jednou za tu dobu nepřepadla. To mě překvapilo. Takovej talent na focení, tolik různých ocenění a nakonec tak rád, že už nefotí. Pozoruhodné zákruty lidské duše i jedńoho osudu.

První letošní svařák a fajn výhled

Sobota 13. října - výlov "koupaliště" v Robu, můj první letošní svařák - jen poloviční, ale silný jako stádo koňů, už se těším na další, cesta do Akul, odtud překrásný výhled na Bezděz (stačí kliknout na obrázek a otevře se "v plné polní").

Systém krátkých zpráv

Zase jsem tě milý blůčku, dlouho zanedbával. Ale mám plán, jak prodlevy omezit: budu ti psát krátké zprávy. Jen pár vět.