Žena v kleci

Knihovna mi asi před dvěma týdny e-mailem oznámila, že mi drží další rezervaci. Knížek, který jsem si „pojistil“ rezervací, je průběžně docela hodně. Často se ale stává, že se žádná z rezervací dlouho neobjeví, a pak najednou nastane týden, ve kterém skoro každý den chodí z knihovny upozornění, že další a další knihu už mám připravenou. Jednou z těch, která se ke mně dostala v takovém velkém houfu, je také detektivka Žena v kleci od dánského autora Jussi Adlera Olsena. Nevýhoda systému, kdy si něco zarezervuju, a dostanu se k tomu třeba až po čtvrtroce, je v tom, že když už tu knížku držím v rukou, vůbec si už nepamatuju, proč jsem si ji vlastně zarezervoval. Co mě na ní tak zaujalo?

A to jsem netušil ani v případě Ženy v kleci. Mohl jsem se jen domnívat, že mě zaujala jako další severská detektivka, které jsou teď hodně v módě. Jistý jsem si tím ale nebyl. Tahle módní vlna mi totiž už spíš leze krkem, svezlo se s ní i spoustu podprůměrných knih, myslím, bohužel. Člověk aby byl teď při výběru detektivky opatrný jak při průchodu minovým polem.

Mezi tou módní severskou vlnou detektivek a thrillerů, která teď zaplavila naše knihkupectví, je dánská Žena v kleci rozhodně nadprůměr, o třídu (ne-li o dvě či více) lepší než třeba norští Lovci hlav od Nesba, ale na druhou stranu nové Milénium to také rozhodně není.

Ženě v kleci se dá vytknout jediná věc, bohužel právě ta dost podstatná: člověk nemusí být zrovna Sherlock Holmes, aby v podstatě od nastolení zápletky nepoznal, kam se to všechno bude ubírat...Takže čtenář je tak celé čtyři pětiny knihy odsouzen k tomu, že jen sleduje vtipnou policejní dvojici, kdy a jak se dobere toho, co už dávno tušíme. To je asi jediná chyba té knihy, ovšem velmi degradující.

Jinak jsem ocenil to, jak je kniha místy vtipná, zasmál jsem se s chutí častokrát, je to asi její největší devíza společně s tím, jak Olsen umí vykreslit charaktery postav - policistů od Carla Morcka, přes Asada až po šéfa Marcuse Jacobsena, nebo třeba Uffeho. I oběť - Merete - a její boj je uvěřitelný. Tempo děje se správně stupňuje, nikde to nijak zvlášť nedrhne. Na druhou stranu politická linka, která se v knize objevuje, mi přišla trošku slabá, tohle uměl Stieg Larsson určitě líp. Celkově nadprůměr, rád si přečtu další Olsenovu knihu, ale na vynášení do nebes to určitě není.