Bledule v Pekle

Je to už tradice. Každý rok na začátku jara vyrážíme do Pekla. Do toho našeho místního kaňonu, tady za humny. Je v něm nádherně po celý rok (i když návštěvu v zimě si opravdu rád odpustím), ale jen pár týdnů na jaře je v něm opravdu nejkrásněji.


To když zazáří bledule. A tahle věta je prosím myšlena v množném čísle, neboť bledulí v Pekle jsou opravdu mraky. Někde se píše tisíce, někde statisíce. Můj "skromný" soukromý odhad je, že to jsou biliony! A myslím to smrtelně vážně.


Navíc - za bledulemi do Pekla chodím každý rok, ale letos mi přišlo, že jich je nějak mnohonásobně víc. Že se letos "urodilo". Těžko se to popisuje. Prostě představte si čtyři kilometry dlouhý koberec plný krásných bílých květů, kolem něj divoký potok, skály nejrůznějších tvarů a velikostí a úzké chodníčky a můstky stlučené ze dřeva. Jarní romantika, který nelze odolat.