Některý songy jsou SRDCOVKY. Tohle je jedna z nich.
V červenci roku 1980 mi byl rok a půl. Tehdy mě v Praze děda
předal do opatrování letušce a vyslal mě na mojí první cestu letadlem. Do
Moskvy. Začátek jako hrom :)
Nepamatuji si z toho samozřejmě vůbec nic. Doma se
pouze traduje historka, kterou pak měla údajně vyprávět ta letuška po přistání
mámě, která si mě přišla vyzvednout: že prý mě vzala ukázat do kabiny pilotům a
když jsem viděl jejich palubní desku s mnoha přístroji, začal jsem se po
ní prý natahovat ručičkou a říkal jsem pořád dokola: ťik ťak – ťik-ťak…A taky
jsem prý na cestujících žebral bonbóny.
V Moskvě tehdy právě probíhala letní olympiáda. Její maskot
– olympijský medvídek Míša – v gumové podobě provázel celé mé dětství,
tehdy jsem si ho odtamtud přivezl.
Ale kromě olympiády v té době Moskva žila ještě jednou
věcí. A to bylo úmrtí a pohřeb Vladimíra Vysockého. Někdo, koho jsem měl začít
vnímat teprve za pár let, odešel.
Vysockij mě okouzlil už jako malého kluka. Máti domů donesla
nějaké nahrávky a já se od toho nemohl odtrhnout. Pak mi o něm vyprávěla. A o Okudžavovi.
Ty nahrávky pak šly z ruky do
 | |
| Vladimír Vysockij |
U nás jsou dva specialisté na Vysockého. Překladatel Milan Dvořák a samozřejmě mistr Nohavica,
který pro popularizaci Vysockého u nás udělal možná ze všech nejvíc…
Tuhle srdcovku – Vjeršinu, Vrchol – jsem znal nejdřív v Nohavicově
české verzi. Originál jsem si pouštěl až z Youtubu. Je potřeba uznat, že v Nohavicově
podání ta píseň ze svýho kouzla neztratila ani Ň, naopak – mám pocit, že tohle
je ten občasný případ, kdy žák překoná svého mistra :)
Takže kromě originálu, přikládám nahrávku Nohavicovy verze a kvůli
značce „Vysockij“ také Okudžavův famózní song o fenoménu VV v česko-ruském
podání Nohavici a Žany Bičevské.
Žádné komentáře:
Okomentovat