Nedotknutelný týden budoucího zedníka

Nedotknutelný proto, že mezi jeho vrcholy patřili Nedotknutelní. Nejvíc bych ale asi vyzvedl fakt, že je pořád pěkně. Fešácký počásko, který mě moc baví. Jen mě pokaždý iritujou situace, kdy je právě tak nádherně, jak to mám rád, ale já musím zrovna jako na potvoru sedět někde uvnitř a pracovat. A to se mi stává dost často. Takže do budoucna musím zamakat na tom, abych pracoval někde venku. Na sluníčku. na čerstvém vzdoušku. Prosím vás, kdybych se chtěl dát třeba na zedničinu, neodrazujte mě! ;)

Co jsem dělal:

Ve středu v podvečer (13.6.) jsem posekal zahradu naší "zahradní sousedce", paní Š. Jak jsem byl rozjetej, omylem jsem jí tam posekal i pažitku (což jsem zjistil, až když stonky létaly vzduchem), k čemuž jsem se jí přiznal, o něco později jsem tam nechtěně pokosil i květinu, která vypadala, že si ji paní Š. cení asi o dost víc než pažitku, snad to byla nějaká luční orchidej, a k tomu už jsem se teda nepřiznal a kytku jsem ještě "narafičil", aby její vzhled alespoň dočasně vypadal o něco lépe, než byla její krutá aktuální situace. Doufám, že si to tady paní Š. nepřečte. Ale po matce mi vzkazovala, že jsem to prý posekal moc pěkně.

Ve čtvrtek dopolko (14.6.) jsem byl v Arnultovicích v ateliéru pana I.R. Každý setkání s ním je moc příjemný, tohle bylo po docela dlouhé době. Čeká ho teď velká výstava v rodném Brně, v září taky v Lípě a mezitím velké životní jubileum. Spáchali jsme o tom všem rozhovor. Hrozně moc rád ho poslouchám, vypráví naprosto báječně...Doma jsem si pak zase vytáhl jeho překrásnou knihu, kterou si sám vydal. Pořád mě fascinuje. On i ta obrovská kniha.

Ve čtvrtek jsem taky chystal textík o tom, jak se paneláky odpojujou od centrálního tepla. Vznikal v křečích a velkých porodních bolestech, ale s výsledkem jsem nakonec uspokojen.

Co jsem ochutnal:

Měl jsem prvního letošního melouna. A ještě dokonce věnovanýho. Ne tedy celýho, ale bylo ho hodně. Donesla mi ho právě paní Š. ještě před tím sekáním zahrady (abych se posilnil a osvěžil) a byl mňamkózní. Od té doby se pokouším sehnat si taky nějakého svého, ale ty, co jsem zatím viděl, mi přišly hrozně a zbytečně drahý. Tak jsem si dneska (neděle 17.6) koupil alespoň mango. Zatím na něj nedošlo.

Když už jsem zmínil prvního letošního melouna, měl bych tu asi ohlásit i první letošní mojito. Bylo velmi průměrně až podprůměrně připravené, ale potěšilo mě, že rumík byl Havana Club, a ne jeden z těch levných pseudorumů, který u nás leckde k přípravě mojita využívaj. Dal jsem si ho v sobotu (16.6) na Sklářských slavnostech v Novém Boru.
Slavnosti byly fajn. Tolik krásných věcí. Nejvíc se mi ale asi líbily věci z té soutěžní přehlídky Umění a řemeslo ve skle. Ráno mě do Boru hodila R.


Co jsem viděl:

- zápas Česko - Řecko 2:1 (2:0) na EURU 2012, branky: 3. Jiráček, 6. Pilař - 53. Gekas. To byl tak rychlej a převratnej začátek, že spousta mých nedochvilných kamarádů ty naše góly v reálným čase vůbec nestihla. Chudáci, viděli jen ten řeckej gól. Ty naše tedy viděli ze záznamu, ale to není vončo. (úterý 12.6.)

- zápas Polsko - Česko 0:1 (0:0), 72. Jiráček. Hrálo se opět ve Vratislavi. Poslední utkání ve skupině, postup do čvrtfinále. Hezkej mač, zajímavej. Na evidentně pěkným stadionu, do posledního místečka narvaným. Nejvíc mě ale šokoval výsledek druhého, souběžně hraného utkání. V něm Řekové porazili (a poslali domů) Rusáky. Řekové zůstávají v EUROzóně.

-film NEDOTKNUTELNÍ - úžasná zábava od začátku do konce, na konci trochu dojetí. Pro mě asi nejlepší film, co jsem zatím letos viděl. Film má prima tempo, je na něm znát velmi zručná režie a přišlo mi taky, že všichni zúčastnění si to natáčení užili. Syžet je přitom velmi jednoduchej: na vozík připoutaný "aristokrat" hledá osobního asistenta a navzdory všem očekáváním si vybere černocha z předměstí, původem Afričana, který zrovna vyšel z vězení a zájem starat se o postiženýho chlápka nejeví. Jenže oba si nakonec kápnou do noty, díky otevřeným duším a srdcím se jim podaří spojit dva naprosto rozdílný světy...Předastavitel Drisse - Omar Sy - byl k sežrání. Francois Cluzet, který hrál postiženého Phillipa, mi zase mimikou obličeje často připomínal Dustina Hofmana. A aby bylo jasno, žužlání uší mám taky moc rád ;)
PS. A ještě jedna věc stojí za zmínku: famózní hudba, autor: Ludovico Einaudi - to jméno je třeba si zapamatovat.
Taky ještě musím zaznamenat, že na tomhle promítání jsem byl v kině Novém Boru. Že u pokladny jsem se potkal s Ilčou R. Řekla mi: "Koukám, že tady choděj do kina pořád ti samí lidi." A že jen co jsem dosedl do pohodlné kinosedačky (v sále už byla tma, běžely upoutávky), sklonil se nade mnou pan ředitel kina a vnutil mi sklenku vína jako "pozornost podniku". To vínko bylo vynikající. Poprvé v životě jsem v kině sledoval film a ještě k tomu popíjel vínko.

Co jsem četl:

- Jorge Luis Borges: Spisy II - Brodiova zpráva, Kniha z písku, Shakespearova paměť
Je to zřejmě vůbec první kniha od Borgese, kterou kdy čtu. Aspoň myslím. V tomhle případě jde o soubor krátkých povídek, vlastně spíše příběhů než povídek. Jsou krátké, mají tempo, dobře se čtou. Borges v řadě z nich vystupuje jako vypravěč, jednotlivé konkrétní příběhy svým vstupem často uvádí (zhruba stylem "potkal jsem toho a toho a ten mi vyprávěl to a to"). Jsou to ale prostě jen dobře napsané příběhy ze života, nic hlubšího jsem za nimi nenašel. Skoro se mi zdá nutné si do příště vypsat, o čem jednotlivé příběhy jsou, protože na ně nepochybně velmi brzy zapomenu.