Tenhle textík jsem si napsal už před několika dny a pak jsem na něj skoro zapomněl :) Takže s téměř týdenním zpožděním o dalším pěkném filmovém večeru.
Tak jsem měl další krásný filmový televizní večer. A tentokrát ten zážitek byl tak nějak dvojitý, i trojitý nebo čtverný.
Tu radost mi teď udělalo Zapomenuté světlo. Asi bych ani nespočítal, kolikrát jsem tady nebo ještě na Nabarveném ptáčeti velebil režiséra Vladimíra Michálka a jeho díla. Hodněkrát, mockrát. A tak postoprvé: česká kinematografie a kultura by měla plakat, že režisér jako je Michálek točí v průměru cca jen jednou za šest let. Je to hrozná škoda.
Zapomenuté světlo je balzám, je jako to sádlo, které farář Holý maže smrtelně nemocné Marjánce po hrudi v možná nejdojemnější scéně celého filmu. Je v něm ale i plno kamerově krásnejch záběrů (stará škodovka pod košatým vysokým stromem) i filmařsky vymezlenejch scén (slepice uvnitř kostela a na pozadí nehnutě klečící esenbák u mrtvoly svého psa nebo scéna, při které farář opravuje auto svého přítele a ten ho pak kýblem vody musí uhasit :)
Je to krásnej krásnej film.
A ten dvojitý, trojitý zážitek? To kvůli těm Jizerkám, Ústí, Litoměřicím...Místa, které znám. V Roprachticích, kde se nejvíc natáčelo, jsem byl několikrát. A po onom kopci, kde faráři Holému selhalo jeho auto při cestě s Marjánkou, jsem kráčel ještě v sobotu pozdě večer i v neděli odpoledne. V osadě Jizerka. Hlavně ta sobotní noční cesta mi teďka tak nějak chybí.
Žádné komentáře:
Okomentovat