Není nad to, začít psaní blogu něčím pěkným a chvályhodným :-) V tomto případě příhodou z minulého týdne.
Ten den jsem domů z Liberce dorazil hodně pozdě, snad po devátý večer. Hned jsem se hnal do kuchyně, připravit Osvaldovi nějakou mňamku. K dispozici byl už jen poslední zbytek z jeho konzervy. "Co mu dám ráno?" děsil jsem se. Byl jsem z celýho dne tak rozlítaný, že jsem se rozhodl, že mu ještě rychle sjedu něco koupit. Měl jsem den, kdy mě bavilo něco pořád zařizovat.
Po devátý večer je v našem maloměstě jediná možnost, kde ještě mají otevříno - Kaufland. Na druhým konci města. Tak jsem sednul do auta a vyrazil. Před vchodem do Kauflandu začala ta roztomilá příhoda.
Mezi třema řadama vozíků a už zavřeným kioskem s kuřatama a rychlým občerstvením se krčila dvě malinkatá bíločerná koťata. Jedno z nich se právě snažilo vyšplhat do odpadkovýho koše. Ty jsou nádherný a mrňavý, napadlo mě. A hladový, dodal jsem si pro sebe, když jsem viděl toho kočičáka, snažícího se vlízt pro něco do koše. Hned jsem se rozhodl: když jdu koupit něco Osvaldovi, musím vzít něco i jim. Snad mezitím neutečou.
Výběr mňamky byl jednoduchý. Když to jsou ještě prckové, vzal jsem dvě juniorský kapsičky whiskasu. Větší problém byl: do čeho jim to dám? Řekl jsem si, že obětuju pár kaček a koupím jim pěknou kočičí misku, ale v regálech jsem nic takovýho nenašel. Jenom psí misky, moc hluboký, a navíc vošklivý. Šel jsem pátrat do regálů, kde bývají hrníčky a podobný věci, ale ani tam jsem na nic nenatrefil. Nakonec jsem uspěl v regálu, kde byly věci na grilování a různé párty. Měli tam i několik druhů umělohmotných misek, talířků, v různých barvách. Snad se na mě nebudou zlobit, že jim mňamku nabídnu z umělý hmoty. Pořádnou kočičí misku tady prostě nemaj. Tyhle párty talířky se pochopitelně neprodávají samostatně, ale v balení asi po třiceti. Vybral jsem jedno balení zelených. Ty klasické bílé jsou odporné a zelená je barva naděje a tu asi budou kočičáci potřebovat.
Od pokladny jsem se hrnul rychle ven. Pořád tam byli. Než jsem stačil rozbalit balení s talířkama, vyšla ale z Kauflandu dvojička idiotů - holka a kluk. Holka zakřičela: "Jéžiši, podívej se na něěěě!" A tupec opačného pohlaví se rozběhl ke koťatům a dělal "Kšááááá, kšááááá". K smrti vystrašená koťata rychle zmizela. A slečna s nízkoprahovým IQ zvolala: "Jééé, voni utekli."
Všechno proběhlo tak rychle, že jsem vůbec nevěděl, kam koťata zmizela. Nikde po nich nebylo vidu ani slechu. No nic, řekl jsem si, nechám jim to tady, třeba se vrátěj. Vzal jsem talířek na místo, kde jsem je viděl naposledy, a začal tam vymačkávat kapsičky whiskasu. Najednou se pod zaparkovanýma vozíkama objevila první malá bílá hlavička a za chvíli i druhá. Zvědavě pozorovaly, co dělám, podle mě to moc dobře věděly. Když jsem všechno vymačkal, šel jsem vyhodit obaly kapsiček do koše a když jsem se vrátil u misky už kromě obou koťat byla i jejich mamina. Když mě viděla, rychle se stáhla zpátky k vozíkům, a to tak, aby byla mezi mnou a koťatama. "Neboj," říkal jsem jí. A nehnutě jsem se kochal pohledem na ty dva malý baštící tvorečky. Bylo mi hezky, měl jsem radost, že dlouhý den můžu zakončit takovouhle příjemnou historkou. Aby si mohla něco zbaštit i stále mě střežící kočičí mamina, tak jsem se rozloučil a šel. Z auta jsem pak viděl, že u misky už byli všichni tři.
Zbývající zelené misky z balení mi zůstaly ležet v autě. Druhý den jsem vezl v autě svojí maminu a ta zajásala: "Takový bych zrovna potřebovala." Takže nic nebylo zbytečný.
Žádné komentáře:
Okomentovat